16. až 24. září 2025 Sicílie: ostrov mezi východem a západem

Středověké umění v Palermu a v Monreale, řecké chrámy v Selinuntu a v Agrigentu a římské mozaiky ve Vile Casale. Jen málo míst na světě nabízí na poměrně malém prostoru natolik fascinující kombinaci uměleckých památek a nádherné přírody, jako Sicílie. Plánovaná pouť zahrnuje vedle Palerma a západního cípu Sicílie okolo Trapani také jižní pobřeží se slavnými antickými lokalitami a průjezd vnitrozemím se zastávkou v proslulé římské vile. Program připravil prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D., specialista v oboru výtvarného umění a kulturní historie 16.–19. století.

Ostrov ležící mezi Evropou Afrikou, na němž se střetávaly politické a kulturní vlivy Řecka, Kartága a Říma, později pak křesťanské Byzance a muslimských Arabů a Berberů. V 11. století ovládli Sicílii Normané, kteří ve svých impozantních stavbách zachovali mnohé z arabských podnětů. Nesmazatelné stopy zde zanechali Štaufové, francouzští Anjouovci i španělští Aragonci. Významnou kulturní kapitolu představuje dědictví jedinečného sicilského baroka, svědectví o době, kdy se o strategicky významný ostrov přetahovali Habsburkové a Bourboni. Z mocenského a kulturního centra západního Středomoří se v nové době stala chudá a zapomenutá periferie Evropy, zpustošená suchem, epidemiemi a zemětřeseními. Zájem o Sicílii se znovu probudil na přelomu 18. a 19. věku v souvislosti s rozvojem kulturní turistiky a snahou o poznávání především antických památek.

Program zájezdu:

V úterý 16. září odlet z Prahy. Sraz účastníků ve 04:30 hodin v odletové hale Letiště Václava Havla, (spojovací chodba mezi Terminály 1 a 2, pult pro cestovní kanceláře vedle chodu J), kde bude čekat zástupce cestovní kanceláře s cedulí UMĚLECKÝ KLUB ARS AURO, plánovaný přílet do Palerma v 11:00 hodin. Transfer z letiště do hotelu, odpoledne prohlídka palermské katedrály a jejího okolí.

V úterý 16. září: PALERMO
Hlavní a největší město Sicílie založili je v 8. století př. n. l. Féničané a první opevnění zde bylo vybudováno o tři století později. Rozkvět Palerma ale začal až po roce 831, kdy je učinili sídelním městem své ostrovní říše Arabové. Na přelomu tisíciletí se tu rozkládala přístavní metropole, která počtem svých obyvatel (zhruba 300 000) převyšovala všechna křesťanská města s výjimkou Konstantinopole. V roce 1072 dobyli Palermo Normané a regentka Adelaida zde počátkem 12 století obnovila panovnickou rezidenci. Stavby v arabsko-normanském stylu, které tehdy vznikly, náleží k největším pozoruhodnostem sicilské metropole.
Monumentální palermský dóm stojí na místě někdejší Velké mešity, do jejíhož okrsku náležely i medresa, lázně a knihovna. Tyto muslimské stavby dal roku 1184 zbořit arcibiskup Walter z Millu (Gualtiero Offamiglio), zakladatel nového dómu. Zatímco zvenčí si trojlodní bazilika zachovala rámcovou podobu někdejší normanské stavby, u níž se sakrální funkce snoubila s obrannou (čtyři věže v rozích), interiér znehodnotila klasicistní přestavba z let 1781–1801. Ta propůjčila půdorysu schéma latinského kříže a vztyčila nad křížením obligátní kupoli. Ze starších stavebních fází si zasluhuje pozornost jižní portál z 1. poloviny 15. století, bohatě zdobený florálním dekorem ve stylu katalánské pozdní gotiky. V katedrále se nalézají hroby císařů Jindřicha VI. a Fridricha II. Oba štaufští panovníci odpočívají v nádherných porfyrových sarkofázích, které dal normanský král Roger II. původně pořídit pro dóm v Cefalù. Sám Roger je v Palermu pohřben spolu se svou nejmladší dcerou Konstancií z Hauteville, matkou Fridricha II. Fridrich II. byl oním panovníkem, který v roce 1212 odměnil Přemysla I. Otakara za jeho podporu vydáním tzv. Zlaté buly sicilské, ustanovující Čechy jako dědičné království.
Nocleh s večeří ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Palermu.

Ve středu 17. září: PALERMO
Prohlídka Normanského paláce, původně rezidence palermského emíra (al-Kasr), která se stala městským palácem krále Rogera II. poté, co král dobyl město na Arabech. Z dochovaných interiérů si zasluhuje pozornost Rogerův sál (kolem 1160) se světskými výjevy inspirovanými východními vlivy inspirované. Capella Palatina z let 1130–1140 je zdobena proslavenými mozaikami. Cyklus vrcholí oslavou Krista Pantokratora. Bohatě vyřezávaný strop dvorské kaple je ve fátimovském stylu s nápisy v kúfickém písmu.
Kostel zasvěcený apulskému světci sv. Cataldovi (ca 1154–1160) fundoval admirál normanského krále Viléma I. jménem Maio z Bari. Jde o kubickou architekturu v arabsko-normanském stylu, jednu z posledních svého druhu na Sicílii.
Kostelík San Giovanni degli Eremiti představuje spolu s přilehlou křížovou chodbou pozůstatek prvního kláštera na Sicílii. Založil jej Roger II., který sem povolal benediktiny z Monte Avellina. Svatyně proslula malebnými „maurskými“ kupolemi; v areálu se zachovaly i zbytky mešity.
San Giovanni dei Lebbrosi je jedním z prvních normanských kostelů v Palermu, byl založen už roku 1071 Rogerem I. Své jméno dostal podle špitálu pro malomocné, který zde vznikl v roce 1150. V závěru všech tří apsid jsou dosud patrné výklenky připomínající modlitební niky (mihraby) arabských mešit.
Santo Spirito (vysvěcen roku 1179) je další z normanských kostelů, vyznačujících se jasným, geometricky určitým rozvržením architektonických hmot. Dominantní výzdobu tu představuje obločkový vlys. Zakladatel palermské katedrály, arcibiskup Walter z Millu, povolal k tomuto chrámu cisterciáky; šlo o vůbec první sídlo tohoto řádu na Sicílii.
Cuba: palác v arabsko-normanském stylu, jehož stavbu zahájil král Vilém II. v roce 1180. Interiéru dominuje pravoúhlé atrium, procházející všemi patry. Ryze ornamentální výzdoba se již neinspirovala fátimovským stylem, jako v Normanském paláci a v Zise, ale vykazuje prvky almorávidského umění, které v té době kvetlo v Andalusii a v Maroku. Stylově příbuzný pavilon Cubula (Malá Cuba) má tvar pravidelné krychle završené půlkulovou kupolí a na každé straně se otevírá do zahrady hrotitým obloukem.
Zisa (z arab. „al-aziz“, velkolepý) je reprezentativní rezidence krále Viléma I., dokončená v čistě fátimovském stylu jeho synem Vilémem II. roku 1167. Jedná se opět o strohou kvadratickou stavbu, jíž prostupuje vysoká štíhlá věž čtvercového půdorysu. Palác byl plně přizpůsoben pobytům královského dvora v horkých letních měsících. Od soukromých místností zůstával striktně oddělen ústřední vestibul s audienčním sálem. V přilehlých zahradách se nalézaly další fontány a také nádržky s pramenitou vodou.
Teatro Massimo bylo postaveno v letech 1875–1897 podle vzoru Garnierovy Velké opery v Paříži. Původní projekt vytvořil v historizujícím duchu Giovanni Battista Filippo Basile a stavbu dokončil jeho syn Ernesto, významný představitel sicilské secese. Jeden z největších operních domů Itálie pojme na 3200 diváků. Budova posloužila jako dějiště dramatického vražedného finále třetího dílu mafiánské ságy Kmotr režiséra Francise Forda Coppoly (1990).
Nocleh s večeří ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Palermu.

Ve čtvrtek 18. září: MONREALE A SEGESTA
MONREALE
Dóm v Monreale nechal vybudovat po roce 1174 normanský král Vilém II. jako katedrálu zamýšlené nové arcidiecéze, jejíž ustanovení mělo oslabit moc palermského arcibiskupa Waltera z Millu. Do kostela se vchází nádhernými bronzovými dveřmi (1186), na nichž proslulý Bonnano z Pisy rozvinul ve 42 výjevech příběhy ze Starého a Nového zákona. Interiér i exteriér nese silné vlivy fátimovského umění. Dóm skýtá řadu dalších uměleckých a historických pozoruhodností, mezi nimi i náhrobky králů Viléma I. a Viléma II. a členů jejich rodin, většina návštěvníků sem však míří především za úžasnými mozaikami. Závěru hlavní lodě vévodí monumentální Kristus Pantokrator, v severní a jižní apsidě se odvíjejí příběhy sv. Pavla a Petra. Mozaiky v příčné lodi vyprávějí historii spásy počínaje Zvěstováním Zachariášovi přes Ježíšovo utrpení a ukřižování až po Nanebevstoupení Páně a Seslání Ducha svatého (v jižní části). Neméně rozsáhlý cyklus s náměty z Genese. Klenbu bohatě zdobené křížové chodby nese 228 sloupů s filigránsky vypracovanými hlavicemi, na nichž se střídají biblické výjevy se symbolickými vyobrazeními inspirovanými jak křesťanským, tak muslimským prostředím.
SEGESTA
Segesta, starověká Egesta, patří mezi nejpůsobivější antické lokality ostrova. Připomíná národ Elymejců, podle řeckořímských mýtů potomků Trojanů, Ti se měli na západní Sicílii setkat s přátelským přijetím u původního sikánského obyvatelstva. Část uprchlíků však pokračovala pod Aeneovým vedením dále na sever. Kořeny Elymejců skutečně ležely v Malé Asii. Měli osobitou kulturu a také písmo, které nebylo dosud rozluštěno. Snažili se udržovat přátelské vztahy s Řeky i s Kartaginci, posléze se ale dostali do vleklého konfliktu s expanzivním Selinuntem. Vojenskou pomoc proti mocnému sousedovi hledali Elymejci ve vzdálených Athénách, avšak athénské pokusy o vylodění na Sicílii skončily ve druhé polovině 5. stol. př. n. l. nezdarem. Obyvatelé Segesty postupně převzali řeckou kulturu. Působivě položený chrám ze druhé poloviny 5. stol. př. n. l. je příkladem poslední vývojové fáze vývoje dórského stylu. Jde o peripteros (6 × 14 sloupů), typ na Sicílii obvyklý. Stavba nebyla nikdy dokončena: chybí jí cella, vysoké sloupy postrádají kaneluru a na stylobatech jsou dodnes patrné kamenné klíny, které se po dokončení prací odstraňovaly. Předpokládá se, že k přerušení stavby mohlo dojít v roce 416 př. n. l., kdy vypukl nový konflikt mezi Segesou a Selinuntem. Divadlo v ryze řeckém stylu vzniklo někdy v polovině 3. století př. n. l. na vyvýšeném místě, které již dříve sloužilo účelům náboženského kultu. Zachovalo se dvacet řad lavic v hledišti a zbytky staveb v prostoru jeviště, prvních svého druhu.
Nocleh s večeří ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Trapani.

V pátek 19. září: z TRAPANI DO SELINUNTU
TRAPANI, jméno tohoto nejzápadněji položeného sicilského přístavu pochází z řeckého slova „drepanon“ (srp) charakterizujícího tvar pobřežní linie. Původně zde ležel přístav elymejského města cefa (Eryx), později významná kartaginská námořní pevnost. Porážka punského loďstva v roce 241 př. n. l. zbavila Trapani veškerého významu a nový rozkvět přišel až s Araby a zejména s Aragonci – vzhledem k možnosti rychlého spojení se Španělskem. Podoba starého Trapani dodnes odráží jednotlivé fáze vývoje města: spletité, často slepé arabské uličky uvnitř městského jádra, na něž na západě navazuje pravidelná zástavba kolem průběžných komunikací, vytyčených ve 14. a 15. století. Dále na východ začínají čtvrtě vytyčené v 19. století na pravoúhlém půdorysu. Nejvýznamnější památkou města je Santuario dell’Annunziata, (1332) s kaplemi ve stylu katalánské pozdní gotiky nádhernou sochou z dílny Nina Pisana, tzv. Madonnou del Tesoro. V bývalém klášteře sídlí Museo Regionale Agostino Pepoli, vystavující mimo jiné uměleckořemeslné práce z mořského korálu, jimiž bylo Trapani v barokní době evropsky proslulé. V centru starého města se nalézá několik palácových staveb, např. Palazzo Ciambra ve slohu dekorativní katalánské pozdní gotiky. Františkánský kostel S. Maria del Gesù vykazuje znaky přechodu od gotiky k renesanci. Jeho uměleckým pokladem je Andělská Madona, glazovaná terakota od Andrey della Robbia.
Cestou do Selinuntu zastávka u kostelíka SS. Trinità di Delia z přelomu 11. a 12. století, nejstarší normanské svatyně na Sicílii.
Nocleh a večeře ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Mazara del Vallo.

V sobotu 20. září: SELINUNT A ERACLEA MINOA
SELINUNT
Řecké město Selinus (Megara Hyblaea) založili ve třetí čtvrtině 7. století př. n. l. osadníci z Megary na místě staršího sikelotského osídlení. Roku 480 př. n. l. podlehla tato polis útoku Kartagince Hannibala. Punové Selinunt v roce 250 zničili znovu, aby vítězní Římané dostali jen jeho trosky. Prohlídka archeologického areálu zahrnuje tři chrámy východního posvátného okrsku, památky na akropoli a skupinu svatyní západně odtud. Chrám E je nejmladší stavbou východní skupiny, vznikl mezi lety 470 a 450 př. n. l. Impozantní dórská svatyně se považuje za příkladnou ukázku klasické řecké architektury na Sicílii. Archaický Chrám F je nejstarší z východní trojice (kolem 530 př. n. l.). Sousední Chrám G (mezi 520–470 př. n. l.) představuje největší známý dórský halový chrám vůbec. Jeho architekturu ovlivnily jónské svatyně v Malé Asii (Didyma, Efesos). Na sloupových hlavicích lze pozorovat přechod od archaického ke klasickému stylu. Selinuská akropole leží na vyvýšené terénní plošině nad mořem. V terénu jsou patrné zbytky majáku, přístavních skladišť, uliční sítě a městského opevnění. Z chrámů označovaných jako O, A a B se dochovaly sporé trosky; jednalo se o stavby z klasického a helénistického období. V blízkosti chrámového okrsku se nalézají pozůstatky kartaginských svatyní Baala–Hadada a Tanity. Na místě malé archaické svatyně, vybudované jako megaron (kolem 580 př. n. l.) vybudovali selinunští Řekové první z velkých dórských halových chrámů svého města, Chrám C (mezi 570–560 př. n. l.). Stavba se podobá staršímu archaickému chrámu v Syrakusách, její proporce jsou však harmoničtější. Obvyklému typu západořeckých archaických sakrálních staveb se vymyká Chrám D (kolem 540 př. n. l.). Jeho stavitelé opustili tradiční řešení s hlubokou předsíní obklopenou dvojitou kolonádou. Snížením počtu sloupů (6 × 13 oproti 6 × 17) dosáhli lepšího osvětlení vnitřního prostoru. Předjímali tím řešení charakteristické pro klasickou fázi řecké architektury. Západní sakrální okrsek v Selinuntu byl zasvěcen bohyni podsvětí Démétér Malophoros, tj. „nosičce granátového jablka“. Již před příchodem Řeků zde ležela fénická svatyně, v níž se uctívala božstva ztělesňující princip koloběhu života, inspirovaný pramenem, který se po deštích měnil v pramen řeky a během letního sucha takřka zanikal. Dnes jsou zde patrné pozůstatky ohradních zdí s monumentálními branami (Propylon), obytných domů a několika svatyní. Chrám Démétér Malophoros si přes pozdější úpravy zachoval archaickou podobu.  Tzv. Chrám Dia Meilichia ležící severovýchodně odtud je ve své hmotě zcela „neřecký“. Zeus Meilichios (doslova „ten, jenž se snadno vyléčí“) představoval řeckou analogii fénického boha Baala–Hadada, otce Aleyna/Adonise, jehož kult zde souvisel s představou pobytu v podsvětí ve společnosti bohyně Persefony.
ERACLEA MINOA
Řecké město Minoia založili v 6. století př. n. l. kolonisté ze Selinuntu na místě staršího minojského obchodního střediska. S mínojskou Krétou spojuje lokalitu také mýtus. Podle něj sem dospěl Daidalos na svém útěku z Kréty a byl tu přátelsky přijat králem Kokalem z Kamyku (dnes S. Angelo Muxaro). Slavný architekt a vynálezce se vládci osvědčil tím, že mu vystavěl nedobytnou pevnost. Současně seznámil Kokalu s léčivou silou zdejších horkých pramenů. Krétský vládce Mínós pronásledoval svého prominentního vězně až sem. Král přikázal svým dcerám, aby doprovodily hosta do podzemní jeskyně s termálními vřídly. Dívky tak učinily a Mínóa ve vroucí lázni nakonec doslova uvařily. Místo Minóova posledního odpočinku nese vládcovo jméno. Své druhé jméno Herakleia získalo město až poté, co je znovuosídlili Heraklidé, kolonisté přicházející ze Sparty. Nevelká polis hrála úlohu nárazníkového území mezi silnějšími hráči, nejprve Akragantou a Selinutem, posléze pak mezi Kartágem a Syrakusami.
Opakovaná zpustošení ve starověku a sesuvy půdy v novověku poznamenaly současnou podobu tohoto jinak divukrásného místa. Archeologické výzkumy odkryly skromné zbytky obranné zdi a divadla. Příslušnou dávkou představivosti je třeba se vybavit na procházku někdejší nekropolí a obytnou čtvrtí s pozůstatky hradeb, věží a bran. Nejzajímavější nálezy jsou vystaveny v malém antikváriu při vchodu do archeologické zóny.
Nocleh s večeří ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Mazare del Vallo.

V neděli 21. září: AGRIGENTO
Kolonii nazvanou Akragas založili osadníci z ostrova Rhodu jako poslední velké řecké kolonizační město na Sicílii (582/580 př. n. l.). Místo bylo vybráno mimořádně vhodně. Ústí spojených řek Hypsy a Akragy vytvářelo přirozený přístav, zatímco vlastní zástavba vznikla v bezpečné vzdálenosti od moře na vyvýšené terénní plošině, chráněné od vnitrozemí pásem pahorků. První období hospodářského rozkvětu zaznamenala Akragas po roce 570 pod vládou tyrana Falarida; o moci městského státu dodnes svědčí rozsah opevněného území (2,2 × 1,6 km) a síla hradeb. O Falaridovi se dochovala z antiky informace, že své usvědčené i pouze podezřelé protivníky nechával vsadit do duté bronzové sochy býka, v níž je posléze zaživa pomalu upekl. Jde bezesporu o pomluvu, neboť sama možnost odlití takovéto sochy ležela daleko za hranicemi tehdejších technologií. Na počátku 5. století př. n. l., za vlády tyrana Theróna, se stala Akragas nejvýznamnější řeckou polis na Sicílii vedle Syrakus. Působili zde mezi jinými básníci Pindaros a Simonides, dramatik Aischylos či filozof Empedokles. Zlatý věk ukončila nová válka s Puny. V roce 406 př. n. l. Kartaginci město dobyli a zničili do základů. Nové osídlení zde vzniklo až ve 3. stol. n. l.
„ÚDOLÍ CHRÁMŮ“
Agrigentské „Valle dei Templi“ zahrnuje největší soubor řeckých kultovních staveb na území dnešní Itálie. Chrám D (Junony-Lacinie) pochází z poloviny 5. stol. př. n. l. a na přelomu 18. a 19. století se stal zřejmě nejobdivovanější a nejčastěji zobrazovanou antickou stavbou Sicílie. Dórský Chrám F (Svornosti) vznikl kolem roku 430 př. n. l. a od 6. století sloužil jako křesťanská svatyně, což jej uchránilo před zničením. Chrám A (Héraklův) z počátku 5. stol. př. n. l. je prvním a největším halovým dórským chrámem v Agrigentu. Představuje stylový přechod od archaické architektury ke klasické. Největší stavbou antického města byl ovšem jónský Chrám B, zasvěcený Diovi Olympskému. Podobně jako v Olympii, také zde vévodila svatyně areálu sportovišť, na nichž se pravidelně pořádaly hry k poctě bohů. Chrám B zaujímá mimořádné místo v dějinách řeckého stavitelství; zde byly poprvé využity jako nosné prvky vedle sloupů i stylizované lidské figury, telamoni (atlanté). Dnes je zřejmě nejfotografovanější klasickou památkou nejen v Agrigentu, ale i na celé Sicílii, mimořádně líbivý dórský peripteros, Chrám Dioskurů, volná rekonstrukce z 19. století kombinující klasické a helénistické prvky. Východně od hlavního chrámového okrsku leží skalní svatyně bohyně Démétér. Vznikla původně již v 7. stol. př. n. l., tedy před příchodem Řeků, a tvoří ji tři uměle vyhloubené chodby ve skále.
ARCHEOLOGICKÉ MUZEUM a jeho okolí
Museo Archeologico Regionale sídlí ve středověkém cisterciáckém opatství. Bohaté sbírky spolu s rekonstrukčními modely a nákresy podávají představu o dějinách antické Akragas. Mezi nejslavnější exponáty patří gigantický telamon z Diova chrámu, socha padlého válečníka, tzv. Bojovník z Agrigenta a Kúros z Agrigenta. V kolekci váz se nalézá volutový kratér z Géty (470–460 př. n. l.) s výjevy bojů mezi Kentaury a Lapithy a mezi Achajci a Amazonkami. V sousedství muzea stojí kostel S. Nicola, který uvnitř chová Faidřin sarkofág, helénistickou práci s námětem příběhu Faidry a Hippolyta. Blízký Ekklasiasterion sloužil jako místo veřejných shromáždění.
Nocleh s večeří v oblasti Agrigenta.

V pondělí 22. září: ANTICKÉ VNITROZEMÍ: ŘÍMSKÁ VILA V PIAZZA ARMERINA A ŘECKÉ MĚSTO MORGANTINA
Villa del Casale je rozlehlá římská stavba z přelomu 3. a 4. století n. l., jejíž slávu založily nádherné mozaikové podlahy, znovuobjevené při vykopávkách ve 20. století. O stavebníkovi a majitelích této luxusní rekreační rezidence bez jakékoliv hospodářské funkce není mnoho známo; podle jedné z teorií šlo o příležitostné sídlo Marka Aurelia Valeria Maximiana zv. Herculius (250–310), spoluvládce Diokleciánova a tchána císaře Konstantina. Rozsáhlý areál (42 místností, 6000 m2 mozaik!) je soustředěn kolem ústředního peristylu, s nímž sousedí audienční sál, bazilika. Mozaiky v jednotlivých místnostech se od sebe odlišují nejen náměty, ale i výtvarným stylem, technikou a kvalitou provedení. Převažují zde výjevy z každodenního života: scény z cirku, lovy a rybolovy, hry a sportovní klání. Vyobrazení deseti dívek v římských „bikinách“, věnujících se tělesným cvičením, náleží k nejčastěji reprodukovaným motivům nejen z Villy del Casale, ale z antického umění vůbec. Na mozaikách se objevují rovněž náměty mytologické, místy s erotickým podtextem. Výběr ikonografie souvisel s funkcí jednotlivých místností.
MORGANTINA A AIDONE
Když do Morgantiny dorazili v 8. století př. n. l. první řečtí osadníci, mělo toto město za sebou již půltisíciletí historického vývoje. Skutečnými zakladateli byli příslušníci národa Ausonů z okolí Taranta (Tarentu) pod vedením krále jménem Morges. Po zničení vojskem gelského tyrana Hippokrata vybudovali Morgantinu počátkem 5. století př. n. l. znovu Dórové. Ve třicátých letech 4. století př. n. l. zažila konečně malá polis krátké období rozkvětu. Z této doby pochází většina dochovaných veřejných staveb v okolí morgantinské agory.
Prohlídka Morgantiny zpravidla začíná návštěvou římské obytné čtvrti se zbytky několika luxusních městských domů zdobených mozaikovými podlahami. Divadlo pochází ze 3. stol. př. n. l. a jeho původní kapacita se odhaduje na 5000 diváků. Před prostorem orchestry je patrná báze oltáře k poctě boha Dionýsa. Severně odtud se otevírá agora, obklopená různými budovami reprezentačního i praktického určení. Náležely mezi ně gymnasion, dva mlýny na obilí, tržnice (macellum), prytaneion (sídlo představitelů městské vlády, prytanů) a pravděpodobná mincovna. V jihovýchodním rohu agory lze dodnes nalézt prostor pro veřejná shromáždění občanů, ekklesiasterion. Poměrně nevelký sakrální okrsek zahrnoval svatyně zasvěcené Gaie, bohyni země, a Hermovi Psychopompovi, průvodci duší zemřelých do podsvětí. Nejvýznamnější nálezy z Morgantiny uchovává archeologické muzeum v blízkém městečku Aidone. Přehledně uspořádaná expozice v atraktivním prostoru bývalého kapucínského kláštera zahrnuje keramiku, kovové předměty, mince a další artefakty. Pozornost zasluhují zejména „černé“ nálezy, které byly po roce 1979 ilegálně vyvezeny do USA a až kolem roku 2010 po delší právní bitvě navráceny do Itálie (jedním z jejich přechodných majitelů byl i magnát Maurice Tempelsman, poslední manžel Jackie Kennedyové Onassisové). Jedná se o poklad šestnácti stříbrných nádob z Eupolemova domu a soubor soch navrácených z Gettyho muzea v Los Angeles. Jeho součástí je i Venuše z Morgantiny, mistrovská práce některého z následovníků Feidiových.
Nocleh s večeří v Contrada Leano.

V úterý 23. září: přes ENNU do PALERMA
Cestou vnitrozemím ostrova zpět do Palerma se zastavíme v náhorním městě Enna, ležícím v geografickém středu Sicílie a nabízejícím daleké pohledy až k Liparským ostrovům a Etně. Dominantu Enny tvoří hrad Castello di Lombardia, přebudovaný Fridrichem II. Štaufským na mocnou pevnost a jeho jmenovcem Fridrichem II. Aragonským na královskou rezidenci. Torre Pisana, někdejší obytná věž Fridricha II. (Štaufského), stojí přesně na místě, kde byl již ve starověku vyznačen „pupek“ celého ostrova: Umbelicus Siciliae. Katedrálu založila roku 1307 královna Eleonora, manželka Fridricha II. Aragonského.
Po příjezdu do Palerma a ubytování v hotelu volný program. Nocleh s večeří ve čtyřhvězdičkovém hotelu u Palerma.

Ve středu 24. září po snídani transfer na letiště, odbavení a předpokládaný odlet z Palerma v 11.50 hodin. Plánovaný přílet do Prahy v 16.00 hodin.

Cena zájezdu 48 960 Kč za osobu pro členy Uměleckého klubu, Klubu přátel GHMP, Klubu přátel Stavitelů katedrál a Klubu Academia a cena 49 780 Kč pro ostatní zájemce zahrnuje letenku včetně letištních tax do Palerma a zpět (pravidelná linka Lufthansa do Palerma přes Mnichov), která zahrnuje 1 zavazadlo na odbavení do nákladového prostoru do 20 kg, jedno příruční zavazadlo do 8 kg nepřesahující rozměry 56 x 45 x 25 cm. Dále 2x ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Palermu, 1x ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Trapani, 1x ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Mazara del Vallo, 2x ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v San Leano Agrigento, 1x ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Contrada Leano, 1x ubytování se s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu u Palerma (dvoulůžkové pokoje s příslušenstvím), příplatek za jednolůžkový pokoj činí 6 500 Kč. V ceně je také zahrnut autobusový transfer z letiště do hotelu v Palermu a zpět, veškeré náklady spojené s autobusovou přepravou, místního průvodce na 7 hodin v Palermu, na 2 hodiny Monreale, na 2 hodiny v Segastě, na 4 hodiny v Trapani, na 2 hodiny v Selinunte, na 2 hodiny Eraclea Minoa, na 7 hodin ve Valle dei Templi/Archaelogical museum, na 4 hodiny ve Villa Romana del Casale and Morgantina, na 2 hodiny v Enna (místní průvodce v těchto městech je dle místních vyhlášek povinný a skupiny se nesmí bez něj organizovaně pohybovat po těchto lokalitách) zdravotní a cestovní pojištění, osobní audio-guide systém a výklad historika umění.
Pojištění storna zájezdu lze sjednat za příplatek 620 Kč. Vstupné nutno uhradit z vlastních prostředků (výdaje asi 140 Eur). V ceně není zahrnuta městská taxa (cca 20 Eur osoba). Částku na spropitné za služby 50 Eur/osoba – vybere průvodce na srazu na letišti.