Rubrika: Volné zájezdy

  • 19. – 27. 10. 2026 | Sicílie: Ostrov mezi východem a západem II.: Messina, Taormina, Syrakusy, barokní města ve Val di Notto a oblast kolem Etny

    19. – 27. 10. 2026 | Sicílie: Ostrov mezi východem a západem II.: Messina, Taormina, Syrakusy, barokní města ve Val di Notto a oblast kolem Etny

    Jen málo míst na světě nabízí na poměrně malém prostoru natolik fascinující kombinaci památek lidské dovednosti a nádherné přírody, jako Sicílie. Ostrov ležící mezi Evropou Afrikou, na němž se střetávaly politické a kulturní vlivy Řecka, Kartága a Říma, později pak křesťanské Byzance a muslimských Arabů a Berberů. V 11. století ovládli Sicílii Normané, kteří ve svých impozantních stavbách zachovali mnohé z arabských podnětů. Nesmazatelné stopy zde zanechali Štaufové, francouzští Anjouovci i španělští Aragonci. Významnou kulturní kapitolu představuje dědictví jedinečného sicilského baroka, svědectví o době, kdy se o strategicky významný ostrov přetahovali Habsburkové a Bourboni.

    Z mocenského a kulturního centra západního Středomoří se v nové době stala chudá a zapomenutá periferie Evropy, zpustošená suchem, epidemiemi a zemětřeseními. Zájem o Sicílii se znovu probudil na přelomu 18. a 19. věku v souvislosti s rozvojem kulturní turistiky a snahou o poznávání především antických památek. Protože jeden časově omezený zájezd nedokáže ani při maximální úspornosti postihnout byť jen nejvýznamnější pamětihodnosti tohoto úžasného ostrova, připravili jsme pro vás dvě cesty za uměním na Sicílii. Obě představují památky ze všech historických období. Zájezd v roce 2025 směřoval z Palerma podél západního cípu Sicílie okolo Trapani na jižní pobřeží a dále do vnitrozemí. Aktuální pouť míří naopak na východní část ostrova, k pobřeží Jónského moře a do okolí Messinské úžiny a sopky Etny.

    Program připravil prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D., specialista v oboru výtvarného umění a kulturní historie 16.-19. století.

    Program zájezdu:

    V pondělí 19. října

    Odlet z Prahy. Sraz účastníků ve 04:30 hodin v odletové hale Letiště Václava Havla, (spojovací chodba mezi Terminály 1 a 2, pult pro cestovní kanceláře vedle chodu J), kde bude čekat zástupce cestovní kanceláře s cedulí UMĚLECKÝ KLUB ARS AURO. Odbavení a odlet do Catanie. Předpokládaný přílet do Catanie v 11.00 hodin.

    Transfer z letiště v Catanii do Cefalù.

    CEFALÙ
    Katedrála, vystavěná ve 12. a 13. století náleží k nejslavnějším památkám normanské architektury na italské půdě. V jejím interiéru lze nalézt pozoruhodné hlavice sloupů (částečně z antických časů) a především nádhernou mozaiku, kterou v roce 1142 vytvořili mistři z Konstantinopole na objednávku krále Rogera II. V její ikonografii se prolínají byzantské motivy s prvky západního křesťanství i islámu.

    Možnosti individuální procházky starým městem, eventuálně návštěvy Musea Comunale Mandralisca (v jehož sbírce se nalézá mj. portrét od Antonella da Messina a řecký kratér s komickým výjevem), či výstupu k Dianinu chrámu, vybudovanému ve 3. stol. př. n. l. Římany na místě starší svatyně.

    Nocleh v hotelu v Cefalù.

    V úterý 20. října
    Po snídani odjezd do Messiny.

    MESSINA
    Katedrála, vysvěcená roku 1197 za přítomnosti císaře Jindřicha VI., byla prakticky zničena náletem roku 1943. Současná stavba je rekonstrukcí, v jejímž interiéru se dochovaly zbytky mozaik ze 14. století. Chrám SS. Annunziata dei Catalani pochází rovněž z druhé poloviny 12. století a vykazuje silný byzantský vliv. V centru města se nalézá renesanční pomník Dona Juana d´Austria, nemanželského syna císaře Karla V., pod jehož velením vyplula z Messiny roku 1571 spojená křesťanská flotila vstříc historickému vítězství nad Osmany v bitvě u Lepanta.

    V závislosti na časových okolnostech možnost individuální návštěvy Musea Regionale s Polyptychem se sv. Řehořem od Antonella da Messina a dvěma pozdními díly Caravaggiovými, připomínajícími mistrův pobyt v Messině roku 1608 (Klanění pastýřů a Vzkříšení Lazara).

    Odjezd do Taorminy a nocleh v hotelu v Taormině.

    Ve středu  21. října
    Po snídani odjezd do Casalevecchio Siculo a po jeho prohlídce návrat do Taorminy.

    Casalvecchio Siculo
    V malé vesnici v údolí Fiumara di Forza d’Agrò mezi Messinou a Taorminou stojí bazilika sv. Petra a Pavla, jeden z nejlépe zachovaných a také nejpůsobivějších normanských chrámů na Sicílii. Původně kostel založil král Roger v roce 1116 a znovu jej vystavěl roku 1172 jistý Gerhard Frank na náklady katechumena Theosterikta. Stavba postrádá jakoukoliv sochařskou výzdobu, působí navenek harmonií svých strohých konstrukcí a zajímavým barevným řešení, založeným na kombinaci červeného cihelného zdiva, černého lávového kamene a světlého vápence s pískovcem. Trojlodí osvětlují dvě kupole v ose hlavní lodi.    

    TAORMINA
    Město založené Řeky v sousedství staršího sikulského osídlení, později římská kolonie a ještě později centrum byzantské moci, které se dokázalo až do počátku 10. století bránit arabským nájezdům. Nejvýznamější památku představuje Teatro Greco, které je navzdory svému názvu převážně římskou stavbou; jde po Syrakusách o druhé největší antické divadlo na Sicílii. Areál dodnes slouží původnímu účelu. Na místě řecké agory, pozdějšího římského fóra, stojí Palazzo Corvaja z 15. století, jehož součást tvoří původní arabská obytná věž, jediná, která se v Evropě dochovala.

    Katedrála sv. Mikuláše získala díky restaurátorským zásahům ve 20. století svůj „původní“ vzhled z doby rané renesance. V jejím interiéru se dochovaly obrazy Antonina Giuffrèho a Antonella da Saliba. Krásnými příklady stavitelství 14. století jsou Palazzo Vecchio Ciampoli, Palazzo S. Stefano a Badia Vecchia.

    Nocleh v hotelu v Taormině.

    Ve čtvrtek 22. října

    SYRAKUSY
    Přístavní město založené kolem roku 735 př. n. l. kolonizátory z řeckého Korintu a nazvané podle blízkých močálů, které původní obyvatelé označovali slovem Syrakka. V první polovině 5. století, pod vládou tyranů Gelona a Hierona I., se stal syrakuský městský stát nejvýznamnějším kulturním střediskem západní části řeckého Středomoří. Jeho samostatnou existenci, poznamenanou vnitřními mocenskými boji a vnějším lavírováním mezi spojenectvím tu s Římem, tu s Kartágem, ukončil v roce 212 př. n. l. římský vojevůdce Marcellus, který dobyl Syrakusy po dvanáctiletém obležení. Vítězům zde padl za oběť i slavný učenec Archimedes. Nové město zde vzniklo až za vlády císaře Augusta, nikdy však už nedosáhlo někdejší slávy.

    Znovu dobyl Syrakusy v roce 535 válečník Belisar, tentokrát pro východořímského císaře. Byzantince vystřídali roku 878 Arabové a po dalších dvou staletích Normané.

    Celodenní prohlídka města zahrnuje ostrov Ortigii a pevninskou část. Ideové centrum antické Ortygie představuje papyrem zarostlý pramen zasvěcený nymfě Arethuse, symbol Ortygie křesťanské pak chrámový okrsek. Dnešní katedrála je navenek dílem barokní obnovy po ničivém zemětřesení v roce 1542 V jádru ale jde o starší normanskou baziliku, zabudovanou do obdivuhodně zachovaného dórského chrámu, založeného po roce 480 př. n. l. a zasvěceného bohyni Athéně.   

    V okolí dómu se nalézají další významné stavby: Arcibiskupský palác, barokní radnice a elegantní klasicistní Palazzo Beneventano del Bosco, sídlo komendy maltézských rytířů. Blízký kostel S. Lucia alla Badia se pyšní velkolepým Caravaggiovým plátnem Pohřeb sv. Lucie. Raně křesťanská panenská mučednice Lucie je milovanou a uctívanou patronkou Syrakus.

    Na jižním výběžku ostrova Ortygie se rozkládá Castello Maniace, štaufská pevnost vybudovaná Fridrichem II. mezi lety 1232–1240. Jméno hradu připomíná byzantského admirála Georgia Maniakese, který na tomto strategickém místě vybudoval první kastel už roku 1038.

    Cestou k mostu, jenž spojuje ostrov s pevninskou částí města, nelze minout chrám Apollona a Artemidy, archaickou řeckou svatyni, sloužící později jako křesťanský kostel i jako muslimská mešita. Za španělské nadvlády tu byla vystavěna kasárna, v jejichž interiéru se podařilo antickou stavbu opět objevit až v roce 1860.

    V pevninské části města, mimo obvod někdejších hradeb, se nalézá kostel nad hrobem sv. Lucie, vybudovaný na místě, kde světice podle legendy zahynula mučednickou smrtí. Dnešní podoba chrámu pochází z konce 17. století, první svatyně zde však vznikla již v 6. století. Pod kostelem se nalézají nejrozsáhlejší katakomby celé Sicílie. Hrob panenské mučednice je prázdný, vojevůdce Maniakes dal uctívané ostatky poslat do Konstantinopole, odkud je v roce 1204 přenesli křižáci do Benátek. Zde, v kostele S. Geremia, odpočívá sv. Lucie dodnes.

    Parco Archeologico ve čtvrti zvané Neapolis, severozápadně od městského jádra, zahrnuje další antické památky, soustředěné v někdejším posvátném okrsku kolem slavného Řeckého divadla. Zachovaly se zde i ryze účelové památky, jakými byly lomy na kámen (Latomia del Paradiso). Blízko vstupu do areálu lze spatřit pozůstatky Oltáře Hierona II. (mezi 241–215 př. n. l.), největšího známého obětního oltáře antického světa (byl větší než např. oltář v maloasijském Pergamonu).

    Syrakusy bývaly spolu s Athénami a později i Alexandrií nejproslulejšími divadelními středisky řeckého Středomoří. Existence divadla je zde doložena od 5. století př. n. l. a je známo i jméno projektanta budovy, jímž byl Demokopos zvaný Myrilla. Vzhledem k rovinatému terénu jde zřejmě o „nejplošší“ řecké divadlo vůbec.

    Západně od divadla leží svatyně Apollona Temenita z konce 7. stol. př. n. l. a zbytky několika nekropolí. V jedné z nich (Groticelle) ukazují domnělý hrob Archimedův. Rozměrná umělá jeskyně známá jako Ucho Dionýsiovo se spojuje se syrakuským tyranem, který zde vybudoval vězení pro své nepřátele a využíval akustických efektů k tomu, aby mohl skrytě poslouchat jejich výpovědi. Ve skutečnosti šlo zřejmě o součást svatyně zasvěcené bohyni Deméter.

    Syrakusy se pyšní rovněž římskou arénou ze 3. století. Svými rozměry (140 × 119) se tento amfiteátr řadil mezi největší v celé římské říši.     

    Museo Archeologico Regionale Paolo Orsi zahrnuje systematickou sbírku nálezů z předantické a antické doby, největší svého druhu na Sicílii. Významné jsou zejména kolekce mincí, keramiky a plastiky (proslulá Venuše Anadyoméné zv. Landolina).

    Mimo archeologický park se nalézají další památky. V blízkosti náměstí Piazza della Vittoria byla během stavebních prací odkryta část starověkého městského okrsku Acradinas úsekem dlážděné ulice a zbytky chrámu bohyň Deméter a Koré. Takzvané Římské gymnázium je ve skutečnosti divadlo a svatyně z flaviovské doby. Pevnost Euryalos na návrší západně od centra města vybudoval tyran Dionýsios, zdejší hradby však sloužily ještě k obraně Syrakus před Araby v 9. století. Právě zde zřejmě zahynul během římského útoku v roce 212 př. n. l. fyzik a matematik Archimedes.

    Ubytování v hotelu 3 plus hvězdy na ostrově Ortigia v historickém centru Syrakusy.

    V pátek 23. října
    Po snídani odjezd do Nota se zastávkou v Avole.

    AVOLA
    Jedno z barokních měst, nově vybudovaných při sicilském východním pobřeží po ničivém zemětřesení roku 1693. Je vytyčeno na půdorysu pravidelného šestiúhelníku, do kterého je vložen rovnoramenný kříž s náměstím na konci každého ramene a centrálním tržištěm uprostřed. Současnou podobu Avoly určují především působivé secesní stavby z počátku 20. století.

    NOTO
    „Hlavní město sicilského baroka“ a součást světového kulturního dědictví UNESCO, město, které se počátkem 21. století doslova probudilo k novému životu po desetiletích nezájmu, chátrání a „neočekávaných“ případů zřícení zanedbaných historických domů. Plánovitě založená barokní aglomerace vznikla po zemětřesení roku 1693, kdy bylo rozhodnuto o přesunu zničeného města stejného jména na místo vzdálené zhruba 16 km. Urbanistický koncept vytyčil učenec Giovanni Battista Landolina. Je založen na pravidelné „šachovnicové“ uliční síti a na důsledném oddělení čtvrti správních a sakrálních budov od rezidenčních obvodů. Na výstavbě se podíleli architekti Rosario Gagliardi, Vincenzo Sinatra a Paolo Labisi. Vzhledem k odporu místního obyvatelstva, včetně šlechty a kléru, jež budování města cílevědomě bojkotovalo, se Noto stavělo prakticky po celé 18. století.

    Nejvýznamnější stavby města nalezneme podél severojižní osy. Dominuje jim karmelitánský kostel, jehož interiér (ca 1770) je zralým dílem Gagliardiho. Nástropní freska je zajímavým ikonografickým svědectvím o dobových kontroverzích ohledně neposkvrněného početí P. Marie. Výrazný palác Nicolaci Villadrota (dnes městská knihovna) tvoří spolu se sousedním kostelem Montevergine jedinečnou urbanistickou kulisu, charakteristickou pro sicilské pozdní baroko. Osmiboká kupole vévodí někdejšímu jezuitskému chrámu S. Carlo al Corso (Rosario Gagliardi?, 1736–1746). Blízký kostel dominikánů (Rosario Gagliardi, 1703–1727, portál Vincenzo Sinatra) je zajímavý důmyslným propojením centrálního a podélného plánu. Chiesa del Crocifisso (Rosario Gagliardi, 1715) má nedokončenou hlavní fasádu, jejíž portál nese dvojice kamenných lvů přenesených ze starého Nota. V interiéru se nalézá bohatě štukovaná kaple Landoliniů (1787) a socha tzv. Sněžné Madony, jediné signované dílo Francesca Laurany na Sicílii.

    Katedrála sv. Mikuláše a Corrada se stavěla v letech 1700–1770. V padesátých letech 20. století byla „zrekonstruována“ za použití betonu; váha nových stavebních prvků se v roce 1996 přičinila o zřícení kupole a střechy. Obnova, dokončená v roce 2007, již respektovala původní technologie. V sousedství dómu se nalézá Biskupský palác a Palazzo Ducezio (Vincenzo Sinatra, 1746), sídlo městské správy s barokním Zrcadlovým sálem, v němž se dochoval původní mobiliář.

    Severně od hlavního náměstí leží několik drobnějších chrámových staveb. Benediktinský kostel S. Salvatore (1707–1791) ukazuje vývoj architektonického tvarosloví od baroka po klasicismus. Patrné jsou zde vlivy portugalského tzv. platereskního stylu. V bývalém klášteře sídlí malé městské muzeum (Museo Civico) s dokumenty o barokní výstavbě města. Někdejší kostel benediktinek S. Chiara představuje se svým oválným půdorysem, pravoúhlým kněžištěm a předloženým atriem zajímavou ukázku vynalézavosti Gagliardiho prostorových řešení. Projekt vycházel z liturgických ustanovení řádu.   

    Nocleh v hotelu v Notu.

    V sobotu 24. října
    Po snídani odjezd do Scicli, Modiky a Cava d´Ispica, návrat zpět do Nota.

    SCICLI
    Scicli byla původně pevnost, kontrolující cesty z vnitrozemí k pobřeží. Po zemětřesení v roce 1693 se zde barokní tvarosloví rozvinulo do obzvláště bizarních forem. Je to patrné zejména v okolí hlavní třídy Via Mormino Penna a náměstí Piazza Italia. Ze světských staveb vyniká svým průčelím Palazzo Beneventano, ze sakrálních pak trojice kostelů S. Bartolomeo, Chiesa del Carmine a Chiesa Madre.

    Scicli společně s blízkou Ragusou (a dalšími městečky Val di Noto) posloužilo svými malebnými scenériemi jako základ pro digitální montáž, jejímž výsledkem je fiktivní sicilské provinční město jménem Montelusa, dějiště seriálu detektivních příběhů Komisař Montalbano (literární předloha Andrea Camilleri, režie Alberto Sironi, hlavní role Luca Zingaretti). Právě Via Mormino Penna „hraje“ v jednotlivých epizodách roli hlavní monteluské ulice. Obdobně radnice (Municipio) vystupuje v úloze policejní stanice. Montalbanův scénický dům na pláži stojí v osadě Punta Secca a dnes funguje pod značkou Casa di Montalbano jako penzion.

    MoDICA
    Prastaré výšinné sídlo, v helénistické době známé pod jménem Motyca. Za Arabů prosperující hospodářské středisko, za Normanů královské sídlo. Po zničení zemětřesením v roce 1693 byla Modica obnovena na původním místě v barokním duchu. Katastrofu přežil jeskynní kostel San Niccolò Inferiore z 12. století, v jehož lodi se nalézají byzantinizující fresky. Barokní chrámy se vyznačují průčelími dramaticky rozvinutými po způsobu divadelních kulis; k jejich působivosti přispívají široká předložená schodiště (S. Pietro a zejméno S. Giorgio, vysvěcený roku 1738, jehož projekt se připisuje Rosariu Gagliardimu).

    Moderní čtvrť s barokními paláci se rozkládá kolem třídy Corso Umberto I. Zde, v domě č. 159, sídlí od roku 1880 slavná čokoládovna Antica Dolceria Bonajuto. Modica proslula jako „město čokolády“ díky Španělům, kteří zde již v raném novověku nalezli prostředí odpovídající klimatickým poměrům v Jižní Americe – a tudíž příhodné pro pěstování kakaových bobů, dovážených z „Nové Indie“. Dostatek lávového kamene navíc umožňoval drtit boby po aztéckém způsobu. Obliba čokolády (a zisků spojených s její výrobou a prodejem) se v Modice udržela i po konci španělské nadvlády.   

    CAVa D’ISPICA
    Fascinující procházku troskami města, zničeného v roce 1693 zemětřesením, nabízí Parco Archeologico della Forza. Ruiny se nalézají v malebné vápencové rokli, jejíž stěny jsou doslova provrtány tisícovkami otvorů. Umělé jeskyně byly ve starověku součástmi obrovských nekropolí, ale od byzantských časů se stále častěji využívaly i jako příbytky, stáje a skladiště. Dochovalo se i několik skalních kostelů, mezi nimi   raně křesťanská svatyně S. Maria La Cava se zbytky nástěnných maleb.

    Nocleh v hotelu v Notu.

    V neděli 25. října
    Po snídani odjezd do Catanie.

    CATANIA
    Catania (Katánie) je dnes druhým největším městem Sicílie. Založili je roku 729 př. n. l. kolonizátoři z řecké Chalkidy, kteří od původních obyvatel, Sikulů, převzali také název lokality: Katana (Pahorek). V 7. stol. n. l. zde vládce Charondas vydal významný právní kodex, který se v řeckém světě těšil stejné autoritě jako zákoníky Solonův či Likurgův. Roku 476 př. n. l. dobyl Katanu syrakuský tyran Hieron I. Město bylo posléze obnoveno osadníky ze Syrakus a nově příchozími obyvateli z Peloponésu, tentokrát pod jménem Etna. Za válek mezi Syrakusami a Aténami se Etna/Katana, kam se mezitím vrátila část původních obyvatel, postavila na stranu Atén. Vládce Syrakus Dionýsios I. za to dal místní obyvatele prodat do otroctví a jejich domovy přenechal v plen svým žoldnéřům. Jako jedno z prvních sicilských měst padla Catanie do rukou Římanů (263 př. n. l.). Znovu potrestáni byli její obyvatelé poté, co se přidali během občanských válek na stranu Pompeia proti Caesarovi.

    Obdivuhodný talent občanů Catanie postavit se v každém konfliktu na stranu poražených se projevil i ve středověku. Za vlády Fridricha II. se zapojili do povstání proti císaři – a byli opět potrestáni. Tuto další historickou prohru připomíná hrad Castello Ursino, vybudovaný jako bašta na obranu proti rebelům.

    Katedrála byla založena koncem 11. století jako první normanský dóm na Sicílii a kombinuje sakrální a obranné funkce – včetně inspirace arabskými pevnostmi. Uvnitř se nalézají hroby králů z aragonské dynastie a je tu pohřben také hudební skladatel Vincenzo Bellini. Dómské náměstí a jeho okolí, stejně jako třída Via Crociferi, dokládají velkorysost pozdně barokní obnovy města v 18. století pod vedením architekta Giovanniho Battisty Vaccariniho.

    Castello Ursino vybudoval Fridrich II. (1239) jako nedobytnou pevnost na skále, tyčící se nad tehdejším přístavem (dnešní podoba pobřeží v Catanii je výsledkem mohutného výronu lávy z Etny v roce 1669 a několika zemětřesení). Ve 14. století se stal kastel příležitostnou rezidencí aragonských panovníků a později si jej pro své potřeby upravili španělští místokrálové. Dnes tu sídlí městské muzeum. Římskou minulost města připomíná divadlo pro 7000 diváků při úbočí někdejší řecké akropole a zbytky amfiteátru, při jehož stavbě bylo použito různorodých materiálů: tmavého bazaltu, bílého vápence a červených cihel (Piazza Stesicoro). Nejvyhledávanější římskou památku Catanie zřejmě představují někdejší lázně Terme Achilliane, tvořící součást Diecézního muzea (v sousedství dómu).

    Nejmohutnější novodobou sakrální stavbou Catanie je benediktinský chrám S. Niccolò l’Arena, v současné podobě pocházející z doby poslední, ne zcela dokončené rekonstrukce po zemětřesení roku 1703. Podle dobových relací se spolu s přilehlým klášterem mělo jednat o největší katolický stavební komplex v Evropě.

    Kostel Sant’Agata al Carcere, původem z 12. století, byl vybudován na místě údajného vězení, v němž byla držena před svou mučednickou smrtí svatá patronka Catanie. V jeho podzemí se nalézá krypta ze 3. století.     

    Z novodobých pamětihodností Catanie stojí za návštěvu například oblast Le Ciminiere, někdejší průmyslová čtvrť, jejíž industriální architektura se využívá jako Kulturní centrum Zo. Sídlí zde muzea sicilské kinematografie a vylodění Spojenců na ostrově v roce 1943.

    Nocleh v hotelu v oblasti Catanie.

    V pondělí 26. října
    Po snídani odjezd do oblasti kolem Etny.

    Etna (název z indogermínského „Aid-na“, tj. „hořící“) je se svými 3323 metry nadmořské výšky nejvyšší činnou sopkou v Evropě a současně i nejvyšší horou Sicílie. Zároveň jde i o „nejmladší“ horu na ostrově, jehož podloží tvoří převážně vápenec.

    Staří Řekové spatřovali v sopce vězení nestvůrného Týfóna, posledního z Titánů, případně železárny boha Héfaista, kterému v díle pomáhali mohutní Kyklopové. Filozof Empedoklés, který studoval Etnu zblízka, se v roce 433 př. n. l. vrhl do hlavního kráteru, aby tak demonstroval, že jej stoupající plyny udrží ve vzduchu. Jeho hypotéza se nepotvrdila a Empedoklés se stal první historicky známou obětí vulkánu. O půltisíciletí později popsal sopku známý římský polyhistor Plinius starší, který sám nakonec zahynul při erupci Vesuvu v roce 79 n. l.

    Během našeho putování se přiblížíme hlavnímu masivu Etny od severu, tj. od horského střediska Linguaglossa (Etna Nord). Konkrétní program bude aktualizován podle dané situace. Vzhledem ke zvýšené vulkanické činnosti sopky v posledních letech nelze předvídat možná opatření v oblasti a turistickou přístupnost jednotlivých míst v okolí kráterů.

    Podle časových okolností zastávka v městečku Randazzo na severním výběžku horského masivu Etny. Osada vznikla za časů byzantského panství nad ostrovem a byla od počátku historicky rozdělena do tří obvodů: Řeckého, Latinského a Lombardského. Za vlády Štaufů i Aragonců se stalo Randazzo oblíbeným letoviskem šlechty. Město se, vzhledem ke svým třem „národům“ pyšní třemi katedrálami, zasvěcenými sv. Mikuláši z Bari, sv. Martinovi a Panně Marii. Poslední z nich je nejmladší (1217–1239) a také nejvýstavnější. V roce 1943 sloužilo Randazzo vzhledem ke své strategické poloze jako důležitý opěrný bod německé obranné linie. Proto na něj směřovaly četné spojenecké nálety, které jej z 85% zničily. Dnešní malebná podoba městečka je tak prakticky kompletní rekonstrukcí.

    Pevnost Castello Svevo, součást historického městského opevnění a někdejší vězení, slouží jako místní muzeum (Museo Vagliasindi). Jsou zde vystaveny mimo jiné zajímavé keramické nádoby z blízké řecké nekropole a tradiční sicilské loutky.         

    Nocleh v hotelu v oblasti Catanie.

    V úterý 27. října
    Po snídani transfer na letiště, odbavení a předpokládaný odlet z Catanie v 15:50 hodin. Plánovaný přílet do Prahy ve 22:10 hodin.

    Cena zájezdu 49 860 Kč za osobu pro členy Uměleckého klubu, Klubu přátel Stavitelů, Klubu přátel GHMP a Klubu Academia a 51 230 Kč cena pro ostatní zájemce zahrnuje letenku včetně letištních tax do Catanie a zpět (pravidelná linka Lufthansa do Catanie přes Mnichov a zpáteční přes Brusel s Brussels Airlines), která zahrnuje 1 zavazadlo na odbavení do nákladového prostoru do 20 kg, jedno příruční zavazadlo do 8 kg nepřesahující rozměry 56 x 45 x 25 cm.

    Veškeré autobusové transfery dle programu.

    1x ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Cefalú,

    2x ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Taormina/Girdini Naxos, 1x ubytování s polopenzí ve 3+ hvězdičkovém hotelu v Siracusa,

    2x ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Noto a 2x ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v okolí Catanie.

    Místního anglicky mluvícího průvodce v: 2 hodiny Cefalú, 2 hodiny Messina, 2 hodiny Taormina, 4 hodiny Siracusa, 8 hodin Noto, 2 hodiny   Catania a 8 hodin Etna/Randazzo. Místní průvodce v těchto městech je dle místních vyhlášek povinný a skupiny se nesmí bez něj organizovaně pohybovat po těchto lokalitách. Zdravotní a cestovní pojištění, osobní audio-guide systém a výklad historika umění.

    Pojištění storna zájezdu lze sjednat za cenu 1 160 Kč.

    Vstupné nutno uhradit z vlastních prostředků (výdaje asi 150 Eur). V ceně není zahrnuta městská taxa (cca 26 Eur/osoba). Částku na spropitné za služby 50 eur/osoba vybere průvodce na srazu na letišti.

    Příplatek za jednolůžkový pokoj činí 7 300 Kč.

  • 7. 11. 2026 | Gaudí, Picasso a Modrý jezdec v Mnichově

    7. 11. 2026 | Gaudí, Picasso a Modrý jezdec v Mnichově

    Výstavy Barcelona Moderna. Od Gaudího k Picassovi v Kunsthalle München a Za hranice světa. Modrý jezdec v Galerii Lenbachhaus nabízejí mimořádnou příležitost přímo v Mnichově poznat dvě silné kapitoly evropského moderního umění.

    První výstava představí Barcelonu kolem roku 1900 jako jedno z nejdynamičtějších kulturních center Evropy. Návštěvníci se seznámí s katalánským modernismem, který propojoval architekturu, malířství, design i literaturu a hledal rovnováhu mezi tradicí a moderními impulzy. Výstava nabídne přibližně 140 děl – obrazy, grafiky, objekty, nábytek i architektonické modely – a vedle slavných jmen, jako jsou Antoni Gaudí a mladý Pablo Picasso, představí také řadu umělců, kteří jsou mimo Španělsko méně známí. Právě v tom je její velká síla: neukazuje jen „velké hvězdy“, ale celý živý kulturní svět, z něhož moderní umění vyrostlo.

    Druhá výstava se věnuje jedné z nejvýznamnějších avantgardních skupin počátku 20. století. Přibližuje okruh umělkyň a umělců, kteří se v Mnichově snažili obnovit umění a změnit pohled na společnost. V centru pozornosti stojí osobnosti jako Vasilij Kandinskij, Franz Marc, Gabriele Münterová, Paul Klee, Marianne von Werefkinová a další. Výstava ukazuje Modrého jezdce nejen jako styl nebo školu, ale jako živou síť výměny myšlenek napříč zeměmi, žánry a kulturami. Zvláštní pozornost se věnuje také umělkyním, které v tomto hnutí hrály důležitou roli.

    Obě výstavy stojí za návštěvu proto, že nejsou pouhou přehlídkou krásných obrazů, ale ukazují umění jako odpověď na proměňující se svět. Barcelona Moderna láká atmosférou města, kde se tradice, řemeslo, architektura a moderní odvaha spojily do jedinečného stylu. Modrý jezdec zase připomíná, že Mnichov byl místem, kde se rodily nové výtvarné jazyky, abstrakce a odvážné myšlení o svobodě, společnosti i duchovním rozměru umění. Dohromady tvoří ideální kulturní dvojici: jedna výstava zavede návštěvníka do pulzující Barcelony přelomu století, druhá přímo k mnichovským kořenům evropské avantgardy.

    Program zájezdu:

    Odjezd z Prahy v sobotu 7. listopadu v 6.00 hodin z autobusového nádraží Roztyly u stanice metra Roztyly, stanoviště č.2. Kolem poledne příjezd do Mnichova, návštěva výstavy Barcelona Moderna. Od Gaudího k Picassovi.

    Poté přesun na výstavu Modrý jezdec do Galerie Lenbachhaus.

    Odjezd z Mnichova nejpozději v 18.00 hodin. Příjezd do Prahy kolem 23.00 hodiny (dle průjezdnosti silnic).

    Cena 2 260 Kč pro členy Uměleckého klubu, Klubu přátel GHMP, Klubu přátel Stavitelů katedrál a Klubu Academia a cena 2 360 Kč pro ostatní zájemce zahrnuje dopravu autobusem a výklad historika umění.

     Orientační částka na vstupy činí 28 eur.

    Zdravotní pojištění a pojištění storna lze sjednat za 69 Kč.

    Prosím o zprávu, zda máte zájem o časové vstupenky na výstavy ve výši 805,- Kč na osobu, a pro seniory nad 65 let částku 705 Kč na osobu.

  • 14. 11. 2026 | Postupim a Berlín: Impresionismus a portrétní malířství trochu jinak

    14. 11. 2026 | Postupim a Berlín: Impresionismus a portrétní malířství trochu jinak

    Překvapivá portrétní setkání napříč časem v berlínské Gemäldegalerie a pohled do zázemí impresionismu v postupimském Museu Barberini. Takové jsou cíle listopadového zájezdu, kterým provede PhDr. Jaroslav Polanecký Ph.D.

    Nejprve se vydáme do Postupimi na výstavu v muzeu Barberini nazvanou „Sítě impresionismu. Umělci, obchodníci, sběratelé.“ Na vysvětlenou: název výstavy v mezinárodním kontextu využívá anglický pojem „network“, což znamená nikoliv síť ve smyslu lovecké pomůcky. Jde spíše o jemné abstraktní předivo osobních vztahů a kontaktů umožňující efektivní fungovaní uměleckého provozu.

    Kurátoři výstavy nám odhalí zázemí impresionismu, který se stal bezpochyby zaslouženě jedním z nejoblíbenějších uměleckých směrů moderní doby. Kromě nesporných uměleckých kvalit autorů obrazů i díky osvíceným sběratelům, prozíravým obchodníkům, mecenášům, příznivcům z řad spisovatelů, novinářů a teoretiků. Nutno dodat, že v počátcích impresionismu šlo ve všech uvedených případech o výjimečné osobnosti. Mezi ně patřili například spisovatel Émile Zola, galerista Paul Durand-Ruel, ředitel pařížského obchodního domu Ernest Horschedé nebo operní pěvec a sběratel Jean-Baptiste Faure.

    Vystavená díla byla vybrána ze sbírky Hasso Plattnera, který v roce 2016 otevřel Museum Barberini pro veřejnost. Plattnerova sbírka zahrnuje 40 obrazů Clauda Moneta a díla mistrů jako Pierre-August Renoir, Berthe Morrisot, Alfred Sisley, Camille Pissaro a další. Zápůjčky do výstavy pak dodala nejrenomovanější světová muzea: Art Institute of Chicago, National Gallery of London, Metropolitan Museum of Art v New Yorku, Musée d´Orsay v Paříži a Národní muzeum západního umění v Tokiu. Můžeme se tedy těšit na skutečně reprezentativní výstavní soubor prezentovaný v zajímavém kontextu.

    Museum Barberini si touto výstavou důstojně připomene 10. výročí svého otevření. Jeho skvělá stálá sbírka bude rovněž během návštěvy výstavy k dispozici.

    Berlínská Gemäldegalerie připravila výstavu „Portréty! Překvapivá setkání od Botticelliho po Lempickou“. Státní muzea v Berlíně, jejichž součástí Gemäldegalerie je, zvou na fascinující cestu historií portrétní tvorby. Portréty vytvořené za posledních 500 let se setkají vždy v páru a v pozoruhodném srovnání. Kurátorský koncept nabídne porovnání děl, která vznikla v různých dobách za různých podmínek, a přesto mají mnohé společné. Kromě například kompozice a podoby portrétovaných je to především potřeba prezentace a sebeprezentace portrétovaných, malířská virtuozita a empatie portrétistů a snaha všech zúčastněných zanechat nesmazatelný otisk osobnosti v čase. Na výstavě budou konfrontovány malby mistrů portrétů, kterými byli Sandro Botticelli, Tamara de Lempicka, Albrecht Dürer, Giorgione, Rembrandt van Rijn, Hans Holbein ml., Lovis Corinth, Friedrich Wilhelm Schadow a mnoho dalších. Výstava rozdělená na čtyři oddíly představí 80 mistrovských děl a přiblíží vývoj portrétního žánru i jeho umělecké a společenské funkce od 15. do 20. století. O překvapení tedy jistě nebude nouze.

    Gemäldegalerie kromě toho disponuje mimořádně kvalitní stálou sbírku malířství 13. až 18. století včetně nejslavnějších malířů jako Giotto, Rafael, Tizian, Jan van Eyck, Canaletto, Thomas Gainsborough a mnoho dalších.

    Program zájezdu:

    Odjezd z Prahy v sobotu 14. listopadu v 6.00 hodin z autobusového nádraží Roztyly u stanice metra Roztyly, stanoviště č.2. Kolem poledne příjezd do Postupimi návštěva výstavy Sítě impresionismu. Umělci, obchodníci, sběratelé. Poté přesun do Berlína a návštěva výstavy Portréty! Překvapivá setkání od Botticelliho po Lempickou. Odjezd z Berlína nejpozději v 18.00 hodin. Příjezd do Prahy kolem 23.00 hodiny (dle průjezdnosti silnic).

    Cena 2 130 Kč pro členy Uměleckého klubu, Klubu přátel GHMP, Klubu přátel Stavitelů katedrál a Klubu Academia a cena 2 260 Kč pro ostatní zájemce zahrnuje dopravu autobusem a výklad historika umění. Cestující je povinen sám uzavřít pojištění, především pojištění léčebných výloh v zahraničí.

    Prosím o zprávu, zda máte  zájem o časové vstupenky na výstavy ve výši 900,- Kč na osobu.

  • 4. – 6. 12. 2026 | Adventní Budapešť, zlatá Vídeň: od Kleopatry po Klimta

    4. – 6. 12. 2026 | Adventní Budapešť, zlatá Vídeň: od Kleopatry po Klimta

    Čtyři velká jména, tři dny a dvě metropole. Budapešť a Vídeň v adventním čase nabídnou mimořádnou cestu dějinami umění – od antiky přes baroko až po přelom moderny. Čeká vás pečlivě vybraný soubor výstav, které patří k vrcholům sezony 2026.

    V Budapešti se zahřejeme s Paulem Gauguinem a jeho světem sytých barev, dálky a exotiky. Ve Vídni se ponoříme do napínavého antického dramatu Kleopatry a římské politiky, obdivujeme barokní virtuozitu Gian Lorenza Berniniho a u Klimtovy „Nahé pravdy“ se přeneseme do Vídně kolem roku 1900, kdy se rodil nový vkus i sebevědomí moderního umění.

    Uvedené výstavy jsou plánovány na rok 2026. Konkrétní rozsah a detaily bývají potvrzovány blíže k termínu; program je proto připravován podle aktuálně dostupných oficiálních informací.

    Výstavy:
    Budapešť
    Bonjour Monsieur Gauguin
    Szépművészeti Múzeum
    Muzeum připravuje rozsáhlou výstavu věnovanou Paulu Gauguinovi, jednomu z nejvýraznějších postimpresionistů, v kontextu uměleckých kruhů jeho současníků. Gauguin hledal inspiraci mimo evropskou civilizaci – i proto se jeho tvorba pojí s Polynésií a Tahiti. Záměrem výstavy je sledovat Gauguinův intelektuální i výtvarný vývoj a ukázat, jak se z prostředí impresionismu postupně dopracoval k syntetismu, symbolismu a výrazovému jazyku, který měl zásadní význam pro umění 20. století.

    Výstava představí téměř 150 uměleckých děl, přičemž více než 80 z nich bude pocházet přímo od Paula Gauguina. Vedle jeho obrazů nabídne také kresby, akvarely, grafiky, sochy a řezby. Gauguinovo dílo bude zasazeno do širšího kontextu postimpresionismu a konfrontováno s tvorbou významných současníků, mezi nimiž budou Gustave Courbet, Camille Pissarro, Claude Monet, Paul Cézanne, Vincent van Gogh, Émile Bernard či Paul Sérusier. Návštěvníci tak budou moci sledovat nejen jednotlivé etapy Gauguinovy tvorby, ale také jeho vztahy k umělcům a uměleckým směrům, které jej ovlivňovaly a které později sám významně formoval.

    Mimořádný rozsah výstavy umožní spolupráce s téměř čtyřiceti muzei a dalšími institucemi z Evropy, Spojených států i dalších částí světa. Díla budou do Budapešti zapůjčena například z pařížského Musée d’Orsay, londýnské Tate Modern, Van Gogh Museum v Amsterdamu, Museo Nacional Thyssen-Bornemisza v Madridu či Kunsthaus Zürich. Ze Spojených států se mají zapojit mimo jiné Museum of Modern Art a Metropolitan Museum of Art v New Yorku, Art Institute of Chicago a National Gallery of Art ve Washingtonu. Na výstavě se budou podílet také instituce jako MASP v São Paulu nebo Louvre Abu Dhabi. V Budapešti se tak sejdou díla, která jsou za běžných okolností rozptýlena v mnoha významných světových sbírkách, a nabídnout tak neobvykle komplexní pohled na Gauguina i prostředí, z něhož vyrůstalo postimpresionistické umění.

    Závěr expozice bude věnován Tahiti a Markézám, tedy pozdnímu období, v němž Gauguin vytvořil svůj charakteristický monumentální a symbolický obrazový svět. Organizátoři zároveň uvádějí, že do interpretace zahrnou současný uměleckohistorický i antropologický výzkum.

    Zájemci také budou mít možnost fakultativně navštívit rovněž výstavu The Preservation of Eternity – Egyptian Mummies and Ancient Funerary Practices, věnovanou fascinujícím představám starých Egypťanů o smrti a posmrtném životě. Bude možné prohlédnout si mumie, pohřební výbavy, amulety a další rituální předměty, které přibližují způsoby mumifikace i náboženské obřady, jejichž cílem bylo uchovat tělo zemřelého a zajistit mu věčnou existenci. Výstava tak nabízí působivý vhled do staroegyptské pohřební kultury.

    Vídeň
    KLIMT. Die nackte Wahrheit
    Palais Lobkowitz
    V listopadu 2026 se v Palais Lobkowitz otevírá nová zážitková prezentace zaměřená na Gustava Klimta. V centru stojí slavná „Nahá pravda“ (Nuda Veritas). Návštěva má podobu příběhové procházky: od Vídně kolem roku 1900 přes vůbec první vystavení originálu Dáma s fialovou šálou, film o Klimtově proměně „od dvorního malíře k vizionáři“ až k vrcholnému setkání s Nahou pravdou. Závěr doplňují slavné malby z pendantivů kupole ze schodiště Kunsthistorisches Museum.

    Bernini – Malerei und Marmor
    Palais Lobkowitz
    Výstava vychází z takřka detektivního objevu: dosud neznámého portrétu starého muže ze sbírek Kunsthistorisches Museum, u něhož nové výzkumy naznačují autorství Gian Lorenza Berniniho. Expozice nabízí srovnání s jeho známými autoportréty (včetně technologických analýz) a představuje Berniniho portrétní tvorbu napříč sochařstvím, kresbou i malbou.

    Kleopatra & Rom – Tatort Ephesos
    Neue Hofburg
    Závěr zájezdu ozvláštní historická záhada z Efesu: mysteriózní hrobka (oktogon), vražda Kleopatřiny sestry Arsinoé a otázka „kdo to objednal“. Na tomto příběhu je vystavěno široké kulturněhistorické panorama s klíčovými „globálními hráči“ doby – Kleopatrou, Caesarem, Markem Antoniem a Augustem. Výstava zahrnuje významné mezinárodní zápůjčky, předměty ze sbírek KHM i nový výklad efeského oktogonu.

    Program zájezdu:

    Odjezd z Prahy v pátek 4. prosince 2026 v 6.00 hodin ráno z autobusového nádraží Roztyly u stanice metra Roztyly, stanoviště č.2, možno přistoupit i vystoupit v Brně. Odjezd do Budapešti. Odpoledne „palácová“ procházka po památkách Pešti (1. část).

    Sobota 05. prosince 2026 – Budapešť

    • Výstava: Bonjour Monsieur Gauguin – Szépművészeti Múzeum (ideální vstup kolem 10:00).
    • Odpoledne procházka v okolí muzea: Městský park, Náměstí hrdinů a další budapešťské „klasiky“.

    Neděle 06. prosince 2026 – Vídeň

    • Ranní přejezd do Vídně.
    • Výstava 1: KLIMT. Die nackte Wahrheit – Palais Lobkowitz
    • Výstava 2: Bernini – Malerei und Marmor – Palais Lobkowitz
    • Výstava 3: Kleopatra & Rom – Tatort Ephesos – Neue Hofburg

    Odjezd z Vídně nejpozději v 18.00 hodin. Příjezd do Prahy kolem 23.00 hodin (dle průjezdnosti silnic).

    Cena 7 650 Kč pro členy Uměleckého klubu, Klubu přátel GHMP, Klubu Academia a Klubu přátel Stavitelů katedrál, pro ostatní zájemce 7 920 Kč. Cena zahrnuje dopravu zahraničním autobusem, 2x ubytování se snídaní ve čtyřhvězdičkovém hotelu v centru Budapešti (pokoj pro dvě osoby s koupelnou a WC), příplatek za jednolůžkový pokoj činí 2 900 Kč. Dále je v ceně zahrnuto kompletní zdravotní a cestovní pojištění, odborný výklad a osobní audio-guide systém.

    Pojištění storna zájezdu lze sjednat za příplatek 290 Kč.

    Vstupné do objektů a muzeí a galerií nutno uhradit z vlastních prostředků (výdaje cca 20 Eur). V ceně není zahrnuta městská taxa.

  • 20. – 27. 2. 2027 | Ráj na devět písmen – Andalusie – Granada • Sevilla • Jerez • Ronda • Málaga • Córdoba

    20. – 27. 2. 2027 | Ráj na devět písmen – Andalusie – Granada • Sevilla • Jerez • Ronda • Málaga • Córdoba

    Vydejte se s námi na cestu do Andalusie, kraje oslnivého světla, vášnivých rytmů a mimořádného kulturního vrstvení, kde se po staletí setkávaly světy islámu, křesťanství i židovské tradice. Tato cesta nás zavede do míst, v nichž se dějiny neukrývají v učebnicích, ale vystupují z kamene, ornamentu, hudby i vůně vína. V Granadě budeme obdivovat křehkou krásu Alhambry, palácového světa arabesek, vodních zrcadel a stínů cypřišů, kde muslimská kultura zanechala jeden ze svých nejpodmanivějších evropských otisků. V Córdobě vstoupíme do prostoru někdejší mešity a dnešní katedrály, jedinečného svědectví proměn víry, moci a umělecké imaginace. Sevilla nás okouzlí velkolepostí katedrály, stopami mudejarského umění i temperamentem flamenca, které zde není pouhou folklorní kulisou, ale živým výrazem andaluské duše. Zastavíme se také v Jerezu, městě proslulém vínem, koňmi a hudbou, kde se sklenka sherry stává téměř kulturní institucí. V Rondě, dramaticky rozkročené nad hlubokou soutěskou, pocítíme romantickou tvář Andalusie, zatímco Málaga nám nabídne středomořský rytmus, odkaz Pabla Picassa i bránu k pobřeží, kde se modř moře potkává s bělostí měst. Andalusie je však i krajinou podzemních tajemství, jeskyní a skalních útvarů, v nichž příroda rozehrává vlastní ornamentální hru, neméně působivou než lidské arabesky. Náš zájezd je koncipován jako cesta za hlubším porozuměním regionu, v němž se muslimská vytříbenost, křesťanská monumentalita, mudejarská syntéza, víno, zpěv a ohnivé flamenco spojují v jeden nezaměnitelný celek. Andalusie zde nebude jen cílem na mapě, ale prostorem, kde se kultura, krajina a vášeň proměňují v intenzivní zážitek. Zájezd koncipovala hispanistka Mgr. Silvie Suchomelová.

    Únor je jedním z nejpříjemnějších období pro poznávání Andalusie. Zatímco v hlavní sezóně bývá největší výzvou vysoká návštěvnost nejznámějších památek a historických center, zimní měsíce nabízejí možnost objevit skutečnou tvář tohoto jedinečného regionu v mnohem klidnější atmosféře. Čekají nás příjemné denní teploty okolo 14–18 °C, dostatek slunečných dnů a ideální podmínky pro pohodlné procházky úzkými uličkami starobylých měst i návštěvy nejvýznamnějších památek bez dlouhých front a davů turistů.

    Právě v tomto období lze Andalusii zažít tak, jak ji mají rádi místní – v poklidném tempu, s možností vychutnat si její architekturu, gastronomii i neopakovatelnou atmosféru naplno. Zimní Andalusie je příjemným únikem od středoevropské zimy a současně příležitostí poznat její nejkrásnější místa v době, kdy nejsou zahlcena masovým turismem.

    Program zájezdu:

    V sobotu 20. února sraz účastníků ve 04.00 hodiny ráno v odletové hale Letiště Václava Havla (spojovací chodba mezi Terminály 1 a 2, pult pro cestovní kanceláře vedle chodu J), kde bude čekat zástupce cestovní kanceláře do Málagy.

    Přílet na letiště v Málaze a přejezd do Granady. Ubytování s večeří v hotelu. Po večeři společně prožijeme Flamenco, tanec, který vznikl mezi Rómy žijícími na jihu Španělska od 15. století. Flamenco se skládá ze tří základních částí canto – zpěv, baile – tanec, toque – hra na kytaru. Ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu s večeří, na kterou bude navazovat shlédnutí Flamenco Show  přímo u vchodu do Alhambry.

    Neděle 21. února – Granada

    Granada je perlou maurské architektury. Dopoledne navštívíme Královskou kapli, pohřebiště katolických monarchů Isabely a Ferdinanda, a granadskou katedrálu monumentální dílo renesance a gotiky a klášter svatého Jeronýma, první křesťanský klášter založený ve městě po jeho dobytí katolickými králi (negarantujeme prohlídku interiérů kláštera, realizace dle našich časových možností). Odpoledne nás okouzlí Alhambra – unikátní komplex paláců a pevností maurských panovníků Granady. Ve výzdobě četných místností můžeme najít typický arabský styl, tradiční vzor ornamentů a geometrické zdobení zpracované v arabesky. Přímo v sousedství je palác Karla V., ukázka renesance ve Španělsku a Muzeum španělsko-islámského umění. Součástí prohlídky je i Alcazaba, původní maurská pevnost zahrady emíra, Generalife.

    Ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu přímo u vchodu do Alhambry.

    Pondělí 22. února – Córdoba a Sevilla

    Ráno přesun do Córdoby. Město založili ve 2. století př. n. 1. Féničané a v roce 152 př. n. I. byla pod názvem Corduba připojena k Římské říši. Když Španělsko v 8. století dobyli Arabové, stala se Córdoba hlavním městem Córdobského emirátu a od roku 929 Córdobského kalifátu. Město bylo duchovním a kulturním centrem islámu v době jeho největšího civilizačního rozkvětu. Žili zde vedle sebe křesťané, muslimové i židé. Z této doby pochází i slavná mešita, jedna z nejunikátnějších staveb na světě, dnes změněná v muzeum. Celé město si uchovalo atmosféru velkolepé muslimské metropole, kde se Evropa snoubí s Afrikou. Muslimští vládci si kousek za Córdobou vybudovali i svůj honosný palác nazývaný Madinat al-Zahra, což bylo jakési Versailles doby středověku, budovy obklopené parky a fontánami.

    Odpoledne odjezd do Seville, nocleh ve čtyřhvězdičkovém hotelu v centru města.

    Úterý 23. února – Sevilla

    Sevilla je srdcem andaluské historie, kdo ji navštíví nesmí minout Alcázar, palác Pedra I. Kastilského, který postavil jako luxusní rezidenci maurský architekt — jde o unikátní architekturu v tzv. mudejarském stylu; dále gotickou Sevillskou katedrálu, která je třetí největší katedrálou v Evropě (po bazilice sv. Petra ve Vatikánu a katedrále sv. Pavla v Londýně), Torre del Oro čili Zlatou věž, což byla strážnici postavená za nadvlády Maurů za účelem ochrany cesty od Alcázaru k řece a Plaza España, kde na Vás všude dýchá Andalusie.

    Nocleh ve čtyřhvězdičkovém hotelu v centru města.

    Středa 24. února – Cádiz a Jerez de la Frontera

    Cesta přes historický přístav Cádiz, město, kde se lidé stále usmívají a život tak jinak plyne. V Cádizu si nakoupíte v centru města do kornoutu ´´ Pescaíto frito – smažené rybičky´´ a než je dojíte budete stát v přístavu před památníkem první španělské ústavy lidově zvané La Pepa. V dobré náladě přejedeme do Jerezu, města slavného sherry vína. Návštěva vinařství Real Tesoro vám umožní nahlédnout do tradiční výroby a ochutnat aromatická vína. Nocleh v Jerezu.

    Ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu.

    Čtvrtek 25. února – Ronda a Setenil de las Bodegas

    Projedeme malebný Setenil de las Bodegas, Unikátní městečko, kde mnohé budovy byly postaveny ve skalním převisu nebo pod ním. Toto město vzniklo vlastně náhodou! Díky silné erozi řeky Guadalporcún, což vedlo k vytvoření impozantní jámy v zemi. Koho napadlo využít skalních stěn k výstavbě domů, to se neví, obyvatelům těchto skalních domů se v nich dobře žije, v létě je doma příjemný chládek a v zimě zase teplo. Odpoledne dorazíme do Rondy. Navštívíme katedrálu, dům Casa Don Bosco a Plaza de Toros, historickou arénu býčích zápasů. Ronda vás ohromí překrásným kaňonem a panoramaty, které se navždy vryjí do vaši paměti. Ve městě také přenocujeme a budeme mít čas si vychutnat i její noční atmosféru.

    Ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu.

    Pátek 26. února – Málaga

    Přesun do Málagy, panoramatická prohlídka města. Návštěva Picassova muzea, které mapuje život a dílo tohoto světového umělce, dále katedrály, krásného příkladu renesanční a barokní architektury, římské divadlo bylo vybudováno pravděpodobně v 1. století n. l. za vlády císaře Augusta a sloužilo až do 3. století. Poté staletí chátralo a jeho pozůstatky byly objeveny a archeologicky obnoveny až roku 1951. Program zakončí návštěva Alcazaby, maurské pevnosti s výhledy na město a moře.

    Ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v  letovisku Benalmadena na Costa del Sol u Malágy.

    Sobota 27. února – Odlet z Málagy

    Transfer z hotelu na letiště v Málaze a odlet ve 20:40 hodin do České republiky.

    Cesta plná umění, historie a andaluských pokladů končí, ale zážitky zůstanou navždy.

    Cena 48 940  Kč pro členy Uměleckého klubu, Klubu přátel GHMP, Klubu přátel Stavitelů katedrál a Klubu Academia a cena 49 120 Kč pro ostatní zájemce zahrnuje letenku včetně letištních tax (pravidelná linka letecké společnosti Smartwings do Málagy a zpět, letenka zahrnuje 1 zavazadlo na odbavení do nákladového prostoru do 30kg na osobu, jedno příruční zavazadlo nepřesahující rozměry 40 x 30 x 20 cm) , veškeré náklady spojené s autobusovou přepravou, 1x ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Granadě, 1x ubytování se snídaní ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Granadě, 2 x ubytování se snídaní ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Seville, 1x ubytování  se snídaní ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Jerez de la Frontera, 1 x ubytování se snídaní ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Ronda a 1x ubytování s polopenzí ve čtyřhvězdičkovém hotelu v  letovisku Benalmadena na Costa del Sol u Malágy. (pokoj pro 2 osoby s koupelnou a WC), místního průvodce v Granadě, v Granadě –  Alhambře, v Cordobě, v Seville, v Cadizu, v Ronda a v Malaze (místní průvodce v těchto městech je dle místních vyhlášek povinný a skupiny se nesmí bez něj organizovaně pohybovat po těchto lokalitách).

    Příplatek za jednolůžkový pokoj činí 11 690 Kč.

    Dále je v ceně zahrnuto zdravotní a cestovní pojištění, osobní audio-guide systém a výklad hispanistky-historika umění.

    Pojištění storna zájezdu lze sjednat za příplatek 1 030 Kč. 

    Cena nezahrnuje částku za místní MHD a místní taxy. Vstupné nutno uhradit z vlastních prostředků (výdaje cca 95 Eur).

    Částku na spropitné za služby 60 Eur vybere průvodce na srazu na letišti. 

    Zájezd je koncipován pro maximální počet 30 klientů.

  • 28. 2. – 9. 3. 2027 | TUNISKO – Kartaginci, Římané a Arabové mezi Evropou a Saharou

    28. 2. – 9. 3. 2027 | TUNISKO – Kartaginci, Římané a Arabové mezi Evropou a Saharou

    Některé země se navštěvují kvůli památkám, jiné kvůli přírodě. Tunisko patří k těm vzácným cílům, kde si můžeme dovolit putovat především po stopách velkých dějin a současně obdivovat jak památky, tak přírodu. Na poměrně malém území se zde setkávají stopy světů Féničanů, Římanů, Arabů i novodobé Evropy. Krajina olivových hájů, slaných jezer a zlatavých pahorků skrývá pozůstatky měst, která kdysi patřila k nejvýznamnějším v tehdy známém světě. Na každém kroku zde zjišťujeme, že severní Afrika nebyla vzdálenou periferií dějin, ale jedním z jejich ohnisek.

    První velkou kapitolu dějin dnešního Tuniska představuje Kartágo. Když zde v 9. století př. n. l. féničtí osadníci založili obchodní stanici, sotva mohli tušit, že z ní vyroste město, jehož jméno bude po staletí vyslovováno s obdivem i obavami. Kartágo ovládlo obchodní cesty západního Středomoří a vytvořilo námořní říši, jejíž vliv sahal od severní Afriky přes Sicílii až k břehům Hispánie. Dodnes je známé jméno Hannibala Barky, válečníka, který přenesl válku do samotného srdce římského světa a odvážným přechodem Alp se zařadil mezi legendární vojevůdce světových dějin.

    Když římské zbraně roku 146 př. n. l. na čas vymazaly Kartágo z povrchu země, neznamenalo to konec významu této země. Na troskách poraženého města posléze vyrostlo nové Kartágo, metropole provincie Africa Proconsularis, a celý kraj se proměnil v jednu z nejbohatších oblastí říše. Odtud se do Říma dováželo obilí, olivový olej i další plody země, které pomáhaly živit hlavní město impéria. Současně zde vznikala města, jejichž monumentální architektura měla být důstojným obrazem římské moci a civilizace.

    Tunisko dodnes uchovává jedny z nejkrásnějších památek někdejšího římského světa. Vyniká mezi nimi především amfiteátr v El Džemu, mohutná stavba, která svou velikostí překonává většinu podobných budov. Působivé jsou také Dougga, Maktar či Thuburbo Majus, v nichž se mezi sloupořadími, fóry a chrámy dochovala atmosféra antických měst lépe než na mnoha známějších lokalitách jižní Evropy.

    Velkolepost římské Afriky připomíná také Národní muzeum Bardo v Tunisu, jedna z nejvýznamnějších archeologických institucí celého Středomoří. Jeho proslulost spočívá především v mimořádné sbírce římských mozaik, která patří k nejbohatším na světě. Tyto kamenné obrazy překvapují nejen technickou dokonalostí, ale i živostí svého vyprávění. Zachycují bohy a hrdiny antických mýtů i okamžiky každodenního života. Právě zde nejlépe pochopíme, že římská Afrika nebyla vzdálenou provincií, nýbrž plnohodnotnou součástí klasické středomořské civilizace.

    Význam Tuniska však s antikou neskončil. Zdejší města patřila k centrům raného křesťanství a severoafrické prostředí formovalo některé z největších myslitelů pozdní antiky. Po arabské invazi v 7. století se země stala součástí islámského světa, aniž by ztratila své spojení s Evropou. Blízkost Sicílie a Itálie podporovala po staletí obchodní i kulturní kontakty a v novověku se Tunisko stalo jedním z míst, kde se střetávaly a prolínaly evropské a orientální vlivy.

    Není proto překvapivé, že tato země přitahovala také umělce. Od 19. století sem přijížděli evropští malíři okouzlení jasem severoafrického světla, antickými ruinami i zvláštní harmonií pobřežních měst. Ve 20. století zde vzniklo pozoruhodné umělecké prostředí, v němž se evropská moderna setkávala s místní tradicí.

    Deset dnů cesty bude náležet putování dějinami Tuniska od fénického Kartága přes římskou Afriku a pozdní antiku až po vrcholné období islámské kultury. Kartágo, římská města, arabské mediny i moderní přímořská letoviska vytvářejí jedinečný obraz země, která po více než dva tisíce let patřila k nejvýznamnějším křižovatkám středomořského světa.

    Program připravil prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D.

    PROGRAM ZÁJEZDU:

    28. února 2027
    V neděli 28. února sraz účastníků ve 04.20 hodin ráno v odletové hale Letiště Václava Havla (spojovací chodba mezi Terminály 1 a 2, pult pro cestovní kanceláře vedle vchodu J), kde bude čekat zástupce cestovní kanceláře.  Přílet do Tunisu linkou AF 1184, čas příletu dle letového řádu v 16:10. Transfer do hotelu v Tunisu. Pro zájemce úvodní seznámení s historickým vývojem země a s hlavními tématy zájezdu: punským Kartágem, římskou Afrikou, pozdní antikou a islámským dědictvím severní Afriky.

    Současný Tunis bývá často zastíněn slávou nedalekého Kartága, přesto patří k nejstarším trvale osídleným městům Maghrebu. Jeho význam vzrostl zejména po dobytí severní Afriky Araby v 7. století, kdy postupně převzal roli hlavního města regionu. Ve středověku se stal jedním z center západního islámu a po staletí představoval přirozené spojení mezi africkým vnitrozemím, Středomořím a Evropou. Dnešní město spojuje arabské, osmanské i evropské kulturní vrstvy a představuje ideální výchozí bod pro poznávání tuniských dějin.

    Nocleh ve čtyřhvězdičkovém  hotelu  Tunisu.

    1. března 2027
    Kartágo a evropská avantgarda

    Snídaně v hotelu v Tunisu, odjezd do Kartága a Sidi Bou Said, návrat zpět do Tunisu.

    Kartágo patří k městům, jejichž jméno se stalo označením pro celou civilizaci. Podle tradice bylo založeno roku 814 př. n. l. fénickými osadníky z Tyru pod vedením krále Pygmaliona a jeho sestry Elissy, známější pod jménem Dido. Díky poloze na křižovatce námořních cest se zde během několika staletí vyvinul nejmocnější stát západního Středomoří. Kartaginská říše kontrolovala obchod mezi Afrikou, Evropou a Atlantikem a vytvořila osobitou kulturu, v níž se spojovalo dědictví Levanty s prostředím severní Afriky. Po třech punských válkách bylo město nakonec roku 146 př. n. l. dobyto a zničeno Římany. Jeho význam však nezanikl: na troskách někdejšího největšího protivníka Říma vyrostla vzápětí jedna z největších metropolí římského impéria.

    Prohlídku zahájíme na pahorku Byrsa, někdejším správním a náboženském centru fénického města, které jako poslední vzdorovalo římskému útoku. Seznámíme se s urbanistickým vývojem a s archeologickými doklady punského i římského osídlení. Navštívíme pozůstatky obou punských přístavů, které představovaly technicky mimořádně vyspělé základny vojenského a obchodního loďstva. Prohlédneme si Antoninovy lázně, největší lázeňský komplex římské Afriky, a rozsáhlé cisterny La Malga, součást monumentálního vodovodního systému. Program doplní návštěva tophetu (kultovního okrsku) Salammbô, svatyně spojované s kultem bohů Baala Hammóna a Tanit.

    Na vysokém útesu nad Tuniským zálivem leží malebné město Sidi Bou Said. Současnou podobu získalo především v osmanském období a díky přísným stavebním regulacím si uchovalo harmonický ráz určovaný bělostnou zástavbou s charakteristickými modrými dveřmi a okny. Jeho urbanismus navazuje na tradice andaluských a maghrebských měst a představuje mimořádně zachovaný příklad středomořské obytné kultury.

    Od konce 19. století se Sidi Bou Said stalo významným centrem evropské umělecké komunity. Roku 1914 zde pobývali malíři August Macke a Paul Klee, jejichž tuniská cesta patří k určujícím momentům dějin evropské moderny. Zde vznikly studie, které předznamenaly jejich práci s barvou a světlem.

    Nocleh ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Tunisu.

    2. března 2027
    Colonia Aurelia Commoda

    Snídaně v hotelu v Tunisu, odjezd přes Thuburbo Maius do Kajruvánu.

    Thuburbo Maius vzniklo jako berberské sídlo a po začlenění do římské říše se proměnilo v prosperující municipium. Největšího rozkvětu dosáhlo ve 2. a 3. století, kdy patřilo k síti bohatých měst římské Afriky. Na jeho pozůstatcích lze velmi dobře studovat život provinčního města v období vrcholného císařství.

    Lokalita nabízí pozoruhodně zachované fórum, Kapitol, tržiště, lázeňské komplexy i obytné čtvrti. Zaměříme se na urbanistickou organizaci města, reprezentativní funkci veřejných staveb a projevy romanizace místního obyvatelstva. Pozornost bude věnována také hospodářskému zázemí provincie Africa Proconsularis, která patřila k nejbohatším oblastem římské říše.

    Nocleh v pětihvězdičkovém hotelu v Kajruvánu.

    3. března 2027
    Posvátné město islámu

    Snídaně v hotelu v Kajruvánu, prohlídka města, odjezd do Maktaru a návrat zpět do Kajruvánu.

    Kajruván (Kairouan) představuje pro dějiny islámské civilizace obdobný fenomén, jako Kartágo pro starověk. Město založil roku 670 vojevůdce Uqba ibn Náfi‘ jako vojenský tábor během arabského dobývání severní Afriky. Záhy se z něj vyvinulo náboženské, intelektuální a politické centrum celého Maghrebu. V období Aghlabovců patřil Kajruván k nejvýznamnějším městům islámského světa a stal se jedním z hlavních center šíření islámu západně od Egypta. Početná komunita zdejších obyvatel se uplatnila třeba v marockém Fezu.

    Dominantou starého města je Velká mešita Uqby ibn Náfi‘, jedno z vrcholných děl rané islámské architektury. Její dispozice a stavební řešení ovlivnily vývoj mešit v celém západním islámu. Navštívíme rovněž Mešitu Tří bran, Aghlabovské nádrže představující pozoruhodné dílo středověkého vodohospodářství, mauzoleum Sidi Sahbi a historické jádro města, medinu. Zaměříme se zde na urbanismus klasického islámského města i na vztahy mezi náboženskou a světskou architekturou.

    Maktar (Mactaris) patří k nejzajímavějším archeologickým lokalitám tuniského vnitrozemí. Jeho dějiny sahají do numidského období, avšak největšího rozkvětu dosáhl za římské vlády. Lokalita je mimořádně cenná díky kombinaci numidských, římských a raně křesťanských památek, které dokumentují kulturní proměny severní Afriky během více než jednoho tisíciletí.

    Během prohlídky navštívíme fórum s kurií a Trajánovým obloukem. Zatímco ze starokřesťanské Hildegundiny baziliky (5. století) zůstaly pouze sporé zbytky, blízké Caracallovy lázně náleží k nejlépe zachovaným komplexům svého druhu v severní Africe. Zvláštní pozornost si zaslouží Collegium juvenum, unikátní stavba spojená s organizací městské mládeže a občanskou reprezentací. Gigantický památník bitvy u Zamy vybudovali vděční obyvatelé na památku toho, že Julius Caesar ušetřil jejich město poté, co zde v roce 46 př. n. l. porazil spojence svého protivníka Pompeia, mezi nimi Scipiona Metella, Catona Utického a numidského krále Jubu I. (a ukončil tak definitivně existenci římské republiky). Tradice ovšem spojuje monumentální stavbu s bitvou, v níž roku 202 př. n. l. porazil Scipio Africký spolu s numidským náčelníkem Massinissou Hannibala. Tato porážka Kartaginců ukončila druhou punskou válku (a předznamenala osud Kartága).

    Nocleh v pětihvězdičkovém hotelu v  Kajruvánu.

    4. března 2027
    Cesta do království oliv

    Snídaně v hotelu v Kajruvánu, prohlídka města, odjezd do El Džemu a dále do Sousse.

    El Džem, starověký Thysdrus, patřil ve 2. a 3. století k nejbohatším městům římské Afriky. Jeho prosperita spočívala především na výrobě a obchodu s olivovým olejem, který představoval jeden z hlavních exportních artiklů provincie. Bohatství místních elit umožnilo vznik monumentálních veřejných staveb, jejichž měřítko překvapuje v kontextu celého římského světa. Thysdrus je zároveň připomínkou období, kdy severní Afrika patřila k hospodářskému jádru impéria a její města soupeřila s nejvýznamnějšími centry Středomoří.

    Dominantou lokality je amfiteátr vybudovaný v první polovině 3. století. Náleží k největším dochovaným stavbám svého druhu a představuje jednu z nejlépe zachovaných římských monumentálních staveb vůbec. Během prohlídky se seznámíme s architekturou amfiteátru, s organizací gladiátorských her i se společenskou reprezentací městských elit, které podobné stavby financovaly. Navštívíme rovněž muzeum mozaik, jehož sbírky dokumentují vysokou úroveň soukromých výtvarných investic v podmínkách římské Afriky.

    Dnešní Sousse se ve starověku nazývalo Hadrumetum a patřilo k nejstarším městům severní Afriky. Jeho počátky sahají do fénického období. Díky výhodné poloze na pobřeží si město udrželo význam v punské, římské i islámské době. Za římské vlády představovalo důležitý přístav a obchodní centrum, zatímco ve středověku se stalo jedním z opěrných bodů obrany proti útokům z moře.

    Prohlédneme si opevněné okrsky ribat a kasbu, významné památky rané islámské vojenské architektury, které názorně ukazují organizaci pobřežní obrany v době formování islámského Maghrebu. V archeologickém muzeu se zaměříme na sbírku římských mozaik, patřící k nejvýznamnějším v Tunisku. Historické jádro města nabídne příležitost sledovat proměnu antického městského prostoru v klasickou medinu islámského období.

    Nocleh v pětihvězdičkovém hotelu v Sousse.

    5. března 2027
    V podzemních palácích

    Snídaně v hotelu v Sousse, odjezd přes Bullu Regii do Testouru.

    Málokterá lokalita římské Afriky poskytuje tak plastický obraz každodenního života provinčních společenských elit jako Bulla Regia. Město vzniklo jako numidské sídlo a po začlenění do římské říše se proměnilo v prosperující regionální centrum. Největšího rozkvětu dosáhlo mezi 2. a 4. stoletím, kdy zde vznikly rozsáhlé obytné komplexy pro místní dobře situované obyvatele.

    Proslulost lokality spočívá především v unikátních „podzemních vilách“. Obytné prostory byly částečně zahloubeny pod úroveň terénu, což umožňovalo (a dodnes umožňuje) zmírnit důsledky letního vedra a vytvořit příjemnější mikroklima. Tento architektonický princip představuje mimořádně zajímavou adaptaci římské architektury na severoafrické podmínky. Naše prohlídka zahrne nejvýznamnější domy s bohatou mozaikovou výzdobou, jakými jsou tzv. Palác Amfitrité, Palác lovu a Palác rybolovu (nejkrásnější mozaiky odtud byly přeneseny do Muzea Bardo v Tunisu). Uvidíme rovněž zbytky fóra s Apollonovým chrámem, divadlo a raně křesťanskou baziliku i další veřejné stavby. Zdejší lázně měli občané k dispozici dříve nežli v italských Pompejích. Lokalita poskytuje jedinečný pohled na každodenní život, reprezentaci a estetické preference pozdně antické společnosti.

    Město Testour připomíná jednu z nejzajímavějších kapitol novověkých dějin Tuniska. Bylo založeno andaluskými muslimy vyhnanými ze Španělska po dokončení reconquisty a následných perzekucích morisků. Přistěhovalci si s sebou přinesli stavební tradice, řemeslné dovednosti i kulturní zvyklosti, které zde vytvořily svébytné prostředí.

    Během prohlídky se zaměříme na urbanistickou strukturu města a na architektonické prvky připomínající iberský původ jeho obyvatel. Testour představuje jedinečný doklad kulturní migrace a přenosu středomořských tradic mezi Evropou a severní Afrikou.

    Nocleh ve tříhvězdičkovém hotelu v Testouru.

    6. března 2027
    „Tuniské Pompeje“

    Snídaně v hotelu v Testouru, odjezd do Douggy a odtud návrat do Tunisu.

    Dougga, antická Thugga, vznikla jako numidská pevnost a současně snad i jako sídlo berberských vládců. Její charakter určila konfigurace terénu, kterému vévodí k jihu se svažující skalní plošina. Po římském záboru se zde postupně vyvinulo prosperující municipium, využívající výhodné polohy na cestě z Kartága do Thevesty. Opuštění lokality v pozdějších staletích způsobilo, že většinu původních struktur nepřekryla novější zástavba a město se dochovalo v mimořádně intaktní podobě.

    Dougga představuje nejucelenější soubor římské městské architektury v severní Africe. Navštívíme centrum s fórem, Kapitolem, monumentální kašnou a chrámy zasvěcenými Saturnovi, Augustovi a Merkurovi.  Zdejší divadlo vzniklo mezi lety 166-169 n. l. a představuje ryze římský typ uzavřené divadelní budovy, popsaný u Vitruvia. Z několika lázní jsou nejlépe patrné Liciniovy termy a soukromé Lázně Kyklopů vynikající důvtipným kanalizačním systémem. Pozůstatky obytných čtvrtí s dalšími veřejnými budovami umožňují rekonstruovat fungování antického města téměř v celé jeho složitosti. Mimořádnou pozornost si zaslouží Libyjsko-punské mauzoleum, jeden z nejvýznamnějších předřímských monumentů Maghrebu a vzácný doklad helénistických vlivů v severní Africe. Bylo vybudováno na přelomu 3. a 2. století př. n. l. jako honosná hrobka pro Atabana, syna numidského kmenového náčelníka Jepmatatha. Nápisová deska (dnes v Britském muzeu v Londýně) obsahuje texty ve féničtině a libyjštině. Lokalita umožňuje sledovat proces romanizace a soužití numidských, punských a římských kulturních tradic.

    Nocleh ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Tunisu.

    7. března 2027
    Svět římských mozaik, punských bůžků a řeckých efébů

    Snídaně v Tunisu, odjezd do Národního muzea na předměstí Bardo.

    Národní muzeum Bardo není pouhým archeologickým muzeem, ale jedním z klíčů k pochopení celého kulturního dědictví Tuniska. Instituce vznikla v bývalém paláci posledního tuniského beje a její sbírky ji řadí spolu s Egyptským muzeem v Káhiře ke dvojici nejvýznamnějších archeologických kolekcí severní Afriky. Setkávají se zde nálezy z Kartága, Douggy, Bully Regie, Sousse, El Džemu a z dalších míst navštívených i nenavštívených během našeho putování.

    Světovou proslulost získalo muzeum díky své mimořádné sbírce římských mozaik. V jejich ikonografii se odráží celý duch pozdně antické společnosti: mytologie, lov, zemědělství, divadlo, filozofie i reprezentace bohatých vlastníků venkovských statků. Vedle mozaik budeme věnovat pozornost také pravěkým a punským sbírkám, raně křesťanským památkám a islámskému umění. Samostatný oddíl je věnován nákladu antické obchodní lodě, která se někdy kolem roku 100 př. n. l. potopila u přístavu Mahdie, fénického Kothonu. Nález z roku 1907 zahrnuje sochařsky zdobené hlavice sloupů, reliéfy z chrámu v Pireu u Athén, stovky keramických předmětů a úchvatné helénistické bronzy. Návštěva Barda představuje souhrn snad všech témat, s nimiž jsme se setkávali na jednotlivých archeologických lokalitách.

    Odpoledne individuální program nebo možnost odpočinku. Nocleh v Tunisu.

    8. března 2027
    V uličkách a na tržištích arabského Tunisu

    Snídaně v hotelu v Tunisu, poté odchod na pěší prohlídku starého města.

    Tunis převzal po úpadku blízkého Kartága roli regionálního centra a důležitého přístavu.  Arabské, andaluské, osmanské i evropské vlivy zde vytvořily mimořádně bohatou kulturní krajinu.

    Navštívíme tuniskou medinu, její tržiště a paláce Dar Hussein a Dar Ben Abdallah, které patří k nejvýznamnějším ukázkám městské aristokratické architektury osmanského období. Zaměříme se na dispozici tradičního městského domu, výzdobu interiérů i na společenskou reprezentaci tuniských elit. Projdeme i méně navštěvované části medíny a budeme sledovat urbanistické principy islámského města, fungování náboženských nadací (waqfů), organizaci jednotlivých čtvrtí i proměny městského prostoru v průběhu staletí. Závěrečný den nám nabídne možnost zasadit antické dědictví do širšího rámce dlouhodobého vývoje severoafrické společnosti.

    Nocleh ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Tunisu.

    9. března 2027
    Po snídani v hotelu v Tunisu transfer na letiště a odlet z Tunisu v 17:15 hodin přes Paříž do Prahy.  Předpokládaný přílet do Prahy ve 22.40 hodin.

    Cena 59 750 Kč pro členy Uměleckého klubu, Klubu přátel GHMP, Klubu přátel Stavitelů katedrál a Klubu Academia a cena 60 400 Kč pro ostatní zájemce zahrnuje letenku včetně tax do Tunisu a zpět (pravidelná linka letecké společnosti Air France), letenka zahrnuje 1 zavazadlo na odbavení do nákladového prostoru do 30 kg, jedno příruční zavazadlo do 8 kg nepřesahující rozměry 56 x 45 x 25 cm, odbavení na odbavovací přepážce a základní studené nápoje během letu, veškeré náklady spojené s autobusovou přepravou v Tunisu, místního průvodce, který bude cestovat společně se skupinou rovnou z Prahy,  5x ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Tunisu s polopenzí, 2x ubytování s polopenzí v pětihvězdičkovém hotelu v Kairouanu, 1x ubytování ve tříhvězdičkovém hotelu v Testouru  s polopenzí, 1x ubytování v pětihvězdičkovém hotelu s polopenzí v Sousse (pokoj pro 2 osoby s koupelnou a WC).

    Dále je v ceně zahrnuto zdravotní a cestovní pojištění, místní taxy, osobní audio-guide systém a výklad historika umění.

    V ceně jsou rovněž zahrnuty vstupy do: Bardo Museum, el Jem, Cartago, Makthar, Thuburbo Majus, Monuments in Kairouan, Dougga a Bulla Regia.

    Příplatek za jednolůžkový pokoj činí 7 830 Kč.

    Pojištění storna zájezdu lze sjednat za příplatek 1 340 Kč.

    Další vstupné nutno uhradit z vlastních prostředků (doporučená částka včetně osobní útraty je 200 EUR). Cena nezahrnuje částku za místní MHD.

    Částku na spropitné za služby 70 EUR vybere průvodce na srazu na letišti.

    Zájezd je koncipován pro maximální počet 30 klientů.